Sýkorka spojuje – projekt Lesní školy Sýkorky, který si vzal cíl spojovat a inspirovat obyvatele Zlína na společných akcích, které jsou pořádány v zázemí školy na Mladcové.
První akcí byla návštěva Tomáše Hajzlera – více o akci zde. V úterý 17. 10. 2023 proběhla další beseda, a to s Bobem Kartousem, tentokrát na téma (No) Future: Jak ve výchově a vzdělávání přesedlat z parního stroje na hyperloop. Co se týče určitého preview říjnové besedy, poskytl nám Bob rozhovor pro náš web – více zde.
A tady vám přinášíme to nej z besedy s Bobem. Návštěvníkům setkání ukázal svůj náhled na kvalitu současného školství i z pohledu aktuálního překotného technologického vývoje. Vysvětlil, že nikdo si nedokáže představit, co se bude se společností dít např. už za 5 let, ale zároveň je zde nastavená setrvačnost pedagogického systému, která nereaguje téměř na nic.
Poukázal na fakt, že naše životy jsou čím dál tím více méně předvídatelné. V tomto ohledu zmiňoval myšlenku neurobiologa a psychiatra, profesora Jiřího Horáčka. Ten upozorňuje na pojem míry tolerance k nejistotě. Jde o to, aby lidé byli více odolnější vůči neznámému. Nejistota totiž přináší větší míru úzkosti a tím zvyšuje i duševní zátěž. My lidé pak máme tendenci vracet se zpátky do minulosti a vzpomínat na mládí, kde bylo vše jasné a zřejmé.
S tím souvisí pojem retroutopie, se kterým přišel poprvé Zykmund Bauman, polsko – britský sociolog. Ten ve stejnojmenné knize upozorňuje, že lidé už nehledají světlou budoucnost, ale vracejí se ke starým dobrým časům, které mají samozřejmě značně zkreslené. Podobně můžeme srovnat např. vývoj v lékařství za poledních 30 let oproti vývoji ve školství, kde se stále opíráme o učení Komenského. Ve školství nejsme schopni zahrnout nové poznatky jak z hlediska vývoje psychologie, tak i třeba digitálních technologií.
Děti, které vyrůstají v současném světe, jsou přehlcené jak z materiálního, tak i digitálního hlediska. Bob dával do kontrastu svoje dětství, kdy ještě byli lidé zvyklí vytvářet rezervy. A oproti tomu staví současný stav přebytku, kdy nikdo nemá potřebu rezervy řešit. Jasným úkolem všech rodičů je ochraňovat děti před přebytkem, chápat svět rychlé spotřeby.
Bob dále návštěvníkům besedy představil svoji knižní novinku Future ON, Jak zkrotit šelmy digitální džungle, která výjde v průběhu podzimu tohoto roku. Kniha navazuje na jeho prvotinu z roku 2019, No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? Stanovil si v ní několik zásadních témat, která pak detailněji rozvíjí. Sebepoznání – jeden z nejdůležitějších principů. Svět vnímáme podle svého vědomí. Vztahy, v současném zrychleném světě, více než kdy jindy, jsou velmi problematické. Rozdělování lidí do skupin, které jsou pak stavěny proti sobě. Nesouhlasíš s mým názorem? Jsi můj nepřítel. Je důležité motivovat mladé lidi, aby udělali něco navíc. Alespoň 10% a výsledky budou vidět. Nejde jen o byznysová témata, ale i o vytváření zdravého klimatu ve společnosti. Vytvářet sociálně – ekonomickou kulturu.
Dalším tématem knihy je nastavení mysli, Growth Mindset, téma rozpracovala ve své knize Nastavení mysli Carol Dweck. V knize je detailně vysvětlen rozdíl, mezi fixním a růstovým myšlením. Bob vyzdvihoval především myšlenky týkající se prací s chybou. Kdy zdůraznil, že pokud je dítě celou svoji povinnou školní docházku trestáno za chybu, nese si tento naučený proces do zbytku svého života. Dával za příklad přístup ve školství v Dánsku, kde se učitelce hlásí děti, které danému tématu nerozumí, nebo neví odpověď. (O chybovosti jsme psali více ve článku Vysvědčení není dopis, obejde se bez známek.)
Každý člověk by si měl dále najít něco, co má opravdu rád, pokračoval Bob dále ve výkladu. Tedy něco, co dává každému smysl, pomáhá mu to pak dojít ke svobodnému přijetí. Jako důležitý jev Bob zdůraznil přetížení možnostmi, což je v podstatě rozhodovací paralýza. Nebo-li čím má člověk více možností na výběr, tím hůře se rozhoduje, co si vybere. S tím souvisí digitální dospělost, tedy odmítnutí balastu sociálních sítí. Kdy je člověk závislý na dopaminu, který mu přináší sledování obsahu, který mu je na základě jeho předchozího chování na sítích cílně předkládán. V praxi pak dochází k extenzi, kdy je spousta lidí pod vlivem technologií, což má za následek, že se dále nebudeme vyvíjet.
Svět se prostě pohybuje rychleji, než jsme schopni se přizpůsobit. Bob navrhuje nasadit světu bypass ve formě digitální vzdělanosti. Protože ten, kdo se vzdělává, je méně manipulovatelný a je schopný se rozhodovat bez cíleného ovlivnění.
Po přednášce probíhala následná debata, jejíž stěžejní myšlenkou bylo, jak se proti nátlaku digitálních gigantů (FB, Google, Tik – TOK…) dá vlastně bránit? Bob dal za příklad situaci, kdy děti sledují krátká Tik – toková videa, která trvají typicky okolo 8 vteřin. Děti si navyknou po chvíli videa, která je nezaujmou, jednoduchým pohybem prstu posout dál. V mozku tak vzniká spojení z nedokončeného (utrženého) příběhu, což má vliv na další vývoj dítěte. Jedná se o toxický luxus, který opět vzniká ze stavu digitálního přebytku. Řešení je naučit děti vnímat dlouhodobější příběhy. Nejde jim samozřejmě zakázat nové technologie, jde ale omezit formu a obsah toho, co konzumují. Dále je nutné s dětmi pracovat offline, jako příklad uvedl Bob četbu knih se svým synem o Harrym Potterovi, kdy celá série čítá několik knih a přečtení celého příběhu vytváří v dítěti smysl pro dokončení dlouhodobé práce.