Pamatuji si na dobu, kdy jsem začal chodit do skautu. Česky junáku, chcete-li. Bylo to chvíli po revoluci, pionýr pomalu končil a bylo potřeba děti něčím zaměstnat. Aby se jen tak nepoflakovaly. Na Základní školu, kam jsem tehdy chodil, dorazil nábor z místního skautu – hledali nové členy tehdy vznikajícího klubu. Obnovy se chopili nadšenci, kteří možná ještě pamatovali předchozí doby bratrů Jestřábů a jim podobných. Náš tehdejší vedoucí oddílu nakonec neskončil dobře. Ukradl klubovou pokladnu, potřeboval pár drobných na automaty. Ale jinak na tu dobu vzpomínám rád.
Nejzajímavější na počátku mých skautských let bylo zařizování výbavy. Klobouk, košile, turbánek, šátek a samozřejmě skautská torna a čutora. S touto výbavou jsem si užil spoustu výletů, táborů a podobných legrací. Nevím, jestli se torna ještě používá (pozor, neplést s krosnou), ale pro mě to byl do té doby neznámý druh baťohu. Když se totiž po dlouhé a usilovné námaze povolily všechny přezky a že to zabralo pár dlouhých minut, zůstal na stole ležet jen jakýsi kus plátěného čehosi. Do toho čehosi se člověk snažil postupně zabalit nachystané věci a postupně je zase vydělával, protože se tam skoro nic nevlezlo. Nakonec jsem si s sebou do lesa vzal pouze svačinu a kápézetku, čili jsem měl s sebou vše potřebné pro přežití.
Nesmím samozřejmě zapomenou na čutoru. Tato vícefunkční, účelová lahev se špuntem, který při otevírání vyluzoval jemný zvuk s konopným provazem, kterým se flaška přivazovala k opasku, mě doprovázela celým skautským obdobím. Po několika letech byla celá otlučená, promáčklá, trochu z ní kapalo, ale pořád byla fajn. Bez vody vážila skoro deset kilo, ale nedal jsem na ni dopustit. Prostě a jednoduše, správná výbava dělá správnou výpravu
Dnešní děti to mají o něco jednodušší, na výběr mají více možností, než jsme měli my, revoluční děti. Do lesa si mohou vzít kromě torny a bochníku třeba i baťoh. S ergonomickými zády, funkčními detaily, výškově stavitelnému zádovému systému a podobnými udělátky. Jako jo, asi bych to všechno taky využil, ne že ne. Na druhou stranu je známá věc, že čím existuje více možností na výběr, tím více je pro člověka složitější si vybrat. Má to dokonce odborný výraz, říká se tomu rozhodovací paralýza.
V současné době je možností nákupu baťohů opravdu hodně a vůbec se rodičům nedivím, že občas tápají, pro jaký typ se rozhodnout. Občas vídám na ulici malé děti, které není přes baťoh vůbec vidět a vypadají jako chodící reklamní krabice. Věřím tomu, že se jim do baťohu vejde půlroční sběr papíru, ale asi je zbytečné to nosit najednou. Přitom pravidla pro výběr vhodného baťohu jsou jednoduchá. Je v podstatě jen jedno. Musí se líbit Vašemu dítěti. Jinak ho nebude nosit. Samozřejmě můžete vzít v potaz ještě to, aby dítěti baťoh správně seděl na zádech a podobné detaily.
Pokud nebudete využívat svoje dítě pro pravidelné nošení nákupů, nepotřebuje mít svůj první baťoh velikosti XXXL. Správně vybraný baťoh má ideálně sedět dítěti na zádech, v okamžiku, kdy jde do schodů, nemělo by dítě provádět automaticky přemet vzad. Do baťohu si dítě bere základní věci, není třeba tahat např. vícero náhradního oblečení. Souvisí to samozřejmě už se správně vybraným typem oblečení, lehké funkční prádlo je základem. U nás v Lesní škole Sýkorka říkáme, že neexistuje špatné počasí, pouze nevhodně zvolené oblečení. A to samé platí o i baťohu. Neexistuje tedy špatné počasí, ale nevhodně zvolený baťoh do tohoto počasí.
Naše děti vyráží každý den do školy lesem, ať už sněží, nebo prší. Přesto v baťohu mají jen nejnutnější pomůcky k výuce (jednu, dvě učebnice, případně flétnu), samozřejmě pořádnou svačinu a plášťenku. Všechno ostatní mají v zázemí školy, kde se případně převléknou, nebo si osuší během výuky vrchní vrstvy oblečení.
V případě zájmu se na nás s důvěrou obraťte, rádi předáme naše dlouholeté zkušenosti s výběrem vhodného druhu batohu.
Odkazy:
https://www.growjob.com/clanky-personal/rozhodovaci-paralyza-matka-prokrastinace-i/