Temno. Temnota. Tyto výrazy vyvolávají v člověku negativní emoce. Jedná se o něco tajemného a tím pádem neznámého. Lidská mysl dokáže vyvolávat až děsivé představy. Já mám tento pojem spojený s klasickým dílem Aloise Jiráska Temno, což byla kniha mého dětství, kterou jsem měl na svém seznamu povinné školní četby. Bylo to opravdu děsivé, protože za celou povinnou školní docházku jsem se v knize dostal max.na stranu 11 a to včetně obsahu.
K dnešnímu tématu úvahy mě přivedla návštěva Tomáše Hajzlera v našem zázemí Lesní školy Sýkorka (více o jeho přednášce o Dobrém životě zde). Respektive to byla reakce jedné návštěvnice přednášky. Ta děkovala Tomášovi za existenci jeho vydavatelství Peoplecom. A já jsem si uvědomil, že mně právě toto nakladatelství přivedlo k tvorbě Gabora Matého, původem maďarského lékaře, v současné době žijícího v Kanadě. Jedná se o uznávaného odborníka na závislosti. Tvrdí, že zdroj závislostí nelze hledat v genech, ale v prostředí raného dětství. Vyzývá k soucitnému přístupu k závislostem, ať už u sebe, nebo u druhých.
Gábor strávil 12 let ve francouzské čtvrti Downtown Eastside v kanadském Vancouveru, která je nejkoncentrovanější oblastí užívání tvrdých drog v Severní Americe. Při práci se závislými pacienty si všiml jasné souvislosti mezi traumatem z dětství a závislostí v dospělosti. Stovky pacientek, které měl přímo v péči, byly v dětství sexuálně zneužívány, muži pak byli fyzicky a emociálně týráni, trpěli zanedbáním, nebo byly vychováváni v pěstounské péči.
Gábor tvrdí, že všechny závislosti a nemusí jít jen o drogy a alkohol, ale třeba i o závislost na sexu, internetu, hazardních hrách, nebo nakupování, jsou pokusy o regulaci našich vnitřních emočních stavů, protože my lidé se necítíme v pohodě. A tato nepohoda má původ v dětství. Gábor nedělá rozdíly mezi závislostmi. Pro něho jde o stejné spojení mozkových obvodů, stejnou emoce a chování, jako je zuřivost, popírání a lhaní.
Gábor ví, o čem mluví. Jako žid se narodil se v roce 1944 v Maďarsku, jeho matka prošla stresovým těhotenstvím, otec odešel na nucené práce. Když měl Gábor necelý rok, matka ho musela na šest týdnů opustit. V dětské mysli se mu nastavilo opuštění a dostal šablonu pro závislost – citovou bolest, kterou v sobě potlačoval. Gábor pak v dospělosti trpěl workoholismem a byl náruživým posluchačem vážné hudby. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by ovšem nebyl schopen za týden utratit 8 tisíc dolarů za nákup nových cédéček. Gábor vyvinul psychoterapeutickou metodu dotazování (v originále Compassionate Inquiry). Jedná se o uvědomění si skrytých pocitů, vzpomínek, které skrýváme v sobě a které nás vlastně ovlivňují. Aniž o tom víme, nebo nevíme, proč.
Podle Gábora ovlivňuje vývoj dítěte už těhotenství matky. Stres matky v těhotenství působí na fyziologii mozku dítěte. Rodina matky by se pak měla snažit o to, aby byla v klidu a působila pozitivně na ještě nenarozené dítě. Dalším důležitým faktorem pro dítě je samotný porod. Má být přirozeným procesem, má pomoci navázat matce pouto s dítětem. Moderní zdravotnictví sice podle Gábora pomohlo zachránit mnoho lidských životů, ale zároveň zabránilo procesu napojení dítěte na matku. Nejlepší pro vývoj dítěte je výchova v komunitě, nastavení kvalitních vztahů s dospělými. Je důležité věnovat pozornost emocionálnímu vývoji dítěte. Podporovat naplňování jejich potřeb, absence procesu jim pak může způsobit trauma.
Svoje myšlenky o vzniku závislostí komplexně přednesl veřejnosti ve své knize V říši hladových duchů (In The Realm Of Hungry Ghosts, 2008). Vznik a vývoj závislostí ovlivňují faktory hluboce zakotvené v temných částech lidské mysli. Závislost pak není problémem samotného jedince, ale celé společnosti, protože individuální jedinec interaguje se svým okolím, které ho od dětství formuje. V tomto případě za vším nehledej ženu, ale trauma z dětství.
Vůbec ale první kniha, kterou Gábor Maté napsal, byla kniha Držte si své děti (Hold On to Your Kids, 2004), kterou napsal společně s Gordonem Neufeldem, klinickým psychologem, který pracoval celý profesní život s dětmi a mládeží. Kniha upozorňuje na nebezpečný trend současné doby, kdy rodiče ztrácejí svoje děti na úkor jejich vrstevníků, ovšem mnohem dříve, než by bylo pro jejich vývoj záhodné. Dítě se v nějaké své vývojové fázi odvrátí od svých rodičů ve smyslu uznávání autorit. Rodiče už přestávají svému dítěti stačit jako jediný vzor, což je samozřejmě proces, který dříve, nebo později nastane u každého dítěte. Problém je v tom, že pokud mezi dítětem a rodičem nebyly navázané zdravé vazby, dítě si jinou autoritu najde dříve, než dokáže posoudit, zda je nová autorita pro něho prospěšná, anebo ne. Typicky se jedná o vztah mezi rodiči a dětmi, kde dochází k fyzickému, nebo emocionálnímu zneužívání, absenci empatie a pozornosti, nebo chybí dostatek stability. Děti pak hledají vzory mezi svými vrstevníky, kteří jsou vyspělejší, nebo typicky mezi staršími dětmi, vůdci dětských skupin.
Další Kniha autora Roztěkaná mysl – Původ a léčení poruch (Scattered Minds: The Origins and Healing of Attention Deficit Disorder, z roku 2019) se pak zabývá tématem poruch pozornosti, ADHD, ADD a zkoumá jejich možný původ. Hlavní myšlenkou je, že porucha pozornosti nemusí být dědičnou chorobou, ale získanou. Asi nepřekvapí, že původem jsou situace z ranného dětství. Gábor se v knize soustředí nejen na to, jaké faktory mohou tyto poruchy způsobit, tedy vše výše popsané, ale i konkrétní přístupy k jejich léčbě. Konkrétně jde o farmokoterapii, psychoterapii, změny ve stravování, zapojení pohybových aktivit a celkové změny životního stylu. Důležitým aspektem je pak zapojení blízkých do celého ozdravného procesu.
Ve fázi příprav je pak vydání knihy Mýtus normálnosti – Trauma, nemoc a léčení v toxické kultuře, (The Myth of Normal: Trauma, Illness and Healing in a Toxic Culture, 2022), kterou Gábor napsal se svým synem Danielem, se kterým společně tvoří i další projekty včetně podcastu. Kniha zkoumá příčiny nemocí, je jakousi kritikou současné společnosti, která plodí tyto nemoci. Nemoc je pak podle Gábora přirozeným odrazem života, který trávíme stále více odpojeni od svého pravého já.