Adventní spirálka Sýkorky a Předškoly

Ve čtvrtek 6. 12. jsme se hned ráno sešli při společném ranním kruhu školáci i předškoláci. Protože ten den začínal opravdu mrazivě, hned jsme využili kroužek k zahřívacím hrám.

Přes louku pak vedla naše cesta k lesnímu gauči, který zde vyrostl před týdnem, kdy zde školáci ze ZŠ Křiby měli Přírodní exkurzi a toto super posezení jsme tak i my mohli využít ke svačince.

Po ní následovala věc nevídaná – zažehnutí ČISTÉHO OHNĚ, tedy takového, který vznikl jiskrou z křesání. Jirka měl s sebou kvalitní výbavu – ocilku, nahořelé kousky látky a troud, vše si připravil na lasturu (aby byla příroda před ohněm uchráněna a oheň zase před vlhkostí), pár jiskřiček létlo vzduchem a tu už jedna zasáhla nahořelou látku, která chytla jak mávnutím kouzelného proutku. Pak přišlo na řadu jemné foukání, troud a malé klacíky od dětí a ohýnek byl na světě. A proč jsme toto podstoupili? Přece abychom zažehly svíčku v lampičce, kterou jsme si pak nesli k Zikmundovu, ale proč to? Většina dětí ještě stále netušila.

Cesta pak už docela odsýpala, u cesty na Rablinu nás ještě zastavila báječně zamrzlá kaluž, od které jsme se nemohli jen tak rychle odpoutat, na začátku smrkového lesa jsme si ještě polozili na spadlém smrku a to už Verča s Ivkou vytahovaly pilky a děti poctivě pilovaly zelené větve, které jsme z nějakého důvodu měli donést k chatě.

A to už se zvěst o spirálce šířila mezi dětmi a každý nějakou tu větev či větvičku donesl do cíle. U chaty už na nás čekalo překvapení, nádherně připravený prostor pro spirálku a také příjemně vyhřátá chata. S dětmi jsme dotvořili našimi větvemi spirálku, společně vyrobili slámového anděla a už se nemohli dočkat, co se odpoledne bude dít. Následoval oběd a pak už se děti sesedly na koberec, aby se zaposlouchaly do příběhu o Josefovi, starém bačovi a hlavně o vzácnosti a důležitosti ohně.

Po tomto naladění se vyrazilo ke spirálce, do jejího středu byla umístěna svíčka s ČISTÝM OHNĚM. Za zvuků příjemné hudby se děti vydaly jednen po druhém na svou cestu za ohněm, každý si se svíčkou v ruce prošel zákrutami spirálky, vprostřed svou svíčku – své světýlko – zažehl a po cestě zpět umístil, kde se mu zlíbilo po krajích spirálky. Chvíle to byly až magické, děti si při své spirálovité cestě zažívali rozmanité vnitřní příběhy. Po projití spirálkou už nám zbylo se jen dobalit, trochu pocvičit postřeh a rytmiku při probíhání pod točícím lanem a pak už přijížděli rodiče a zbytek dětí se vydal vstříc svým rodinám autobusem.

Den to byl nádherný, slunečný a třpitivý . Děkujeme Jirkovi za krásné chvíle, které v nás zanechaly příjemný adventní klid.