Jak jsme se měli na Předškole v září

Září bylo letos nezvykle teplé a suché, až na pár deštivých dnů na začátku jsme si tedy užívali hlavně sluníčka a ještě letní pohody. Poznali jsme mnohé z našich tras, setkali se se zajímavými místy a pomalu si začali tvořit ta “svá” oblíbená, která málo kdy vynecháme. A také započala houbařská sezona 🙂

První týden byl ve znamení poznávání, ale tento týden byl tak krátký, že jsme s tím pokračovali i v dalším týdnu. Ale zato jsme nelenili a hned první čtvrtek jsme si uvařili špagety se sýrem.

V druhém týdnu jsme získali pořádný status lesního Předškoláka, k tomu nám posloužilo předávání objednaných nožíků, vysvětlování všech pravidel, které jsme se naučili dodržovat. A my tak mohli započít s oblíbenou činností – vyřezávání špiček klacíků, ořezávání kůry ze suchých klacků… Důležité hlavně bylo vysvětlit si, že nůž je výborný pomocník, ale je to nástroj a ne hračka, tedy se k němu tak i chováme. Poznali jsme též nové oblíbené místo – DUB. Úžasný šplhací prostor, dokonalý tělocvik pro každý sval v těle! V tomto týdnu jsme též započali s výrobou našich květinových prostírání. A také nás poprvé navštívila Sýkorčí paní učitelka Blanka 🙂

Třetí týden jsme započali předáváním dalších nožíků dětem. A také se seznámili s malým bratříčkem Pana Duba – menším Doubkem, stejně skvělým gymnastickým trenažerem 🙂 Též jsme potkali v potoce záhadné broučky, kteří norovali v blátivém potoce a byly jich tam tisíce. Mimochodem netuší někdo, o koho by se mohlo jednat? My na to s Adamem prostě nepřišli… Další dny jsme objevovali noví místa, třeba “kutací” hromady za cestou na Rablinu

Čtvrtý týden si pro nás příroda připravila krásné překvapení – ocůnové louky! taková fialová krása se jen tak nevidí. Také jsme si pohráli s písmenky a “ošahali” si svoje jména, nebo jména maminek 🙂 A v pondělí si s dětmi také poprvé uvařili. Pro přírodu jsme také připravili překvapení – poctivě jsme dva dny sbírali během cesty semínka odkvetlého býlí a ty pak použili na semínkové bomby, abychom si osázeli okolí jurty náhodnými rostlinkami. Stačilo je trochu místního jílu a trochu úrodnější navážky a už se to mrskalo po okolí.

Září se s námi rozloučilo deštěm, ale to dětem nikterak neubralo na chuti být v lese co nejdéle a všechny kaluže a skluzavky jsme si náramně užívali. V úterý si děti ještě s Tinkou a Adamem uvařili v teple a suchu dýňovou polévku a rizoto a povídali si a tvořili na svatováclavskou tématiku.

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *