Předškola v květnu

Dlouho jsme se neviděli… někomu se to zdálo nekonečné, jinému to ale přišlo jako chvilinka. Když jsme v půlce května naši Předškolu otevřeli, děti se viděli po skoro 3 měsících a setkání to bylo ohromné i trochu rozpačité. Rozpačité proto, že jsme měli na sobě při příchodu roušky (neboli náhubky či čumáčky :), což byl pohled pro všechny strany nezvyklý, ale krátce na to už všichni skotačili, radovali a blbli, jakoby žádná koronapauza ani nebyla 🙂

Setkání první – úterý 19. 5.

V květnu jsme se s ostatními průvodci dohodli, že nejbezpečnější bude, když se budeme setkávat rovnou na Zikmundově. K objevování tam toho bylo dost a dost, přece jen nemáme blízké okolí až tak prozkoumané. Proto jsme se ráno vydali s Tinkou proti proudu potoka, kde děti objevily živého raka! A o kus dál pak klepítko, které jsme experimentálně vložili do blízkého mraveniště, aby nám jej mravenečci pěkně očistili. Zkoumali jsme i kapičky rosy, které se hlavně v přesličkách třpytily jako křišťálové korálky. Proti proudu potoka nás pak srnčí stezka vedla přes nádherné mokřiny až k dračí studánce, tedy ke studánce V Pekelci, kde to dobře známe, ale z tohoto směru to pro nás bylo nové. Po přestávce, napojení lahodnou vodou z pramene, jsme se pak vyšplhali k našim dobře známým “domečkům”, které si už zasloužily renovaci a taky se jim jí dostalo. A pro jiné zase byly důležité kaluže, které kluci různě propojovali, nebo naopak přemosťovali. Po obědě, který jsme si dali venku u ohniště jsme si ještě ve stínu stromů přečetli pohádku a čas byl i na výrobu lanové houpačky.

Setkání druhé – čtvrtek 21. 5.

Ráno jsme se opět sešli na Zikmundově, ale tentokrát s Alešem, na kterého se děti okamžitě navěsily a jen tak se ho nehodlaly pustit 🙂 Po přivítání jsme se vydali k “domečkům”, ale po cestě proběhlo několik zastávek. Šli jsme se třeba podívat, jak se daří base, kterou jsme při Masopustní slavnosti s velkým smutkem zakopali a měli ji vykopat někdy na konci března. A byla tam! Dokonce ani ne moc rozložená, byť byla kartonová 🙂 Další zastávka byla u mraveniště, kde jsme si vyslechli básničku, kterou pro děti napsal Aleš a taky si zkusili, jak čpí kyselina mravenčí, kterou si Aleš nechal od mravenečků nastříkat na kapesník. U domečků se pak ještě dolepšovali stávající stavby a kluci si zase užívali kaluže, kde se tak báječně vyrábělo blátíčko různých konzistencí 🙂 Vznikla nám tu i kuchyňka se samými luxusními a promyšlenými dobrotami. Na oběd jsme pak došli tak akorát, sluníčko svítilo a tak jsme si udělali venkovní obědovou “zahrádku”. Odpoledne ještě vybyl čas na malování zážitků do sešitu i lanovou houpačku.

Setkání třetí – úterý 26. 6.

Tento den bylo poněkud mokro, voda byla všude kolem nás a vypadalo to, že brzy poprší i z nebe. Ale protože jsme lesní Předškola, tak taková drobnost nás nemůže ani v nejmenším odradit od pobytu, objevování a hraní v přírodě. Vyrazili jsme tentokrát do lesa nad potokem na Zikmundově, a zkusili novou, neprobádanou cestu. Ještě v lese jsme objevili srnčí nožku, krásně osrstěnou, ale kdepak byl zbytek srnky? Kdoví, pro nás zůstala objevena jen její noha i s kopýtkem, což děti samozřejmě velice zaujalo. Po cestě jsme pak sbírali mladé smrkové jehličí na sirup, který jsme ten den plánovali založit. Objevná cesta nás zavedla k několika velkým kalužím, kde jsme objevili mladé čolky 🙂 Najednou ale přišla zrada, lesní cesta, po které jsme se vydali, nečekaně skončila přepažením ohradou pro mladé stromky, takže jsme ji museli obejít. A zrovna, když jsme se prodírali mladými smrčky a blížili se ke známému místu k cestičce, kterou nazýváme “srnčí stezkou” a věděli jsme, že vzrostlý les máme ještě docela daleko, tak se spustil obrovský liják. Nezbývalo, než pokračovat v prodírání se ostružiním a mladými stromky, až jsme se prodrali do lesa u studánky V Pekelci. Pak, ještě stále za deště, jsme se vypravili zpátky na Zikmundov, tentokrát zase prozměnu po proudu potoka až k chatě. A déšť nás už neopustil, tak jsme si zatopili v kamnech, trochu se poschli, po obědě a pohádce pak ještě stihl připravit smrkový sirup za studena a s Tinkou ještě děti s pomocí potravinářských barev a deště vytvořili kouzelné obrázky.

Setkání čtvrté – čtvrtek 28. 6.

Poslední květnové setkání měl Aleš pro děti překvapení v podobě výletu za kozičkami na farmu svojí kamarádky – více si přečtěte zde. Ráno se děti ještě stihly indiánsky vyzdobit pomocí uhlíků z ohniště, po cestě se jedli květy akátů a cesta rychle ubíhala. Po rozdělení šla část odvážlivých s Alešem k jeho včelstvu, podívat se, jak se jim daří. My ostatní jsme pokračovali v cestě a brzy zakotvili u svačiny a báječného lozícího křoví. Pak se k nám přidal zbytek a společně jsme došli na kozí farmu, cesta vedla překrásnou loukou plnou bílého rmenu, který lákal k výrobě něžných věnečků. Na farmě nám bylo tak dobře, že jsme se k obědu vrátili až skoro v půl druhé, takže pak už byl čas jen na odpolední počtení Alešovy autorské pohádky O včelce Terce a už tu byli rodiče a jelo se domů 🙂

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *