Prosinec nám začal trochu ledově, to bylo radosti, zamrzlé kapky, krajková námraza, kaluže tak akorát k probourávání a lovení ledových úlovků… i toho bláta bylo tak trochu míň, když nám přituhlo. Pro zahřátí, a taky proto, že se nám blížil Mikuláš, tak jsme si vyzkoušeli Valašskoklobouckou tradici Pečených pánů, vlastně tvarování všeho možného z kynutého vánočkového těsta, fantazii se meze nekladou, alespoň u nás ne 🙂 Ve čtvrtek jsem si tedy odpolední svačinku upekli společně a musím říct, že všem náramně chutnalo.
Příští pondělí jsme se vydali trochu jinou cestou, led roztál, bylo teplo a bláta všude hromady, vždyť se taky po našich oblíbených cestách prohání mnoho traktorů a sváží se nemocné poražené stromy (což zase oceňují hlavně kluci, tolik techniky v lese běžně nevidno :)) Objevili jsme tak nové domečky, posedy, tajemná zákoutí lesa… V úterý se děti s Adamem a Tinku slunili, běhali po louce, hráli na slepou bábu, metali kotrmelce, šplhali po dubu i se na něm houpali… a na chatě si pak přivolávali sníh a vystřihovali sněhové vločky. Ve čtvrtek bylo taky teplo a blátivo, šli jsme tedy kratší cestou a odpoledne se i dělali čas na výrobu filcových ozdobiček na stromeček.
Předposlední týden začal netradičně s Jirkou a odpoledne se vystřídali s Tinkou. S Jirkou to bylo více akrobatické, cirkusové, ale skupinka kluků si hodně užívala i volné hry a všelijakého rýpání a budování se zeminou. Vznikl třeba tajný podzemní domeček pro skřítky. Po cestě jsme nabrali chvojí, to už děti věděly, že druhý den nás čeká Adventní slavnost, na kterou jsme i odpoledne jako pohoštění upekli perníčky.
Adventní slavnost 15.12.
V úterý nás bylo víc, děti přišly i z jiných dnů, takže nás bylo 13, k tomu krom Verči a Tinky doprovázela děti v lese i Blanka a celý den se nesl slavnostně. Vyslechlo a shlédlo se malé divadelní představení o vločce a přátelství, zahrála se pantomimická hra na předvádění vonočních dvojic. Schválně, kdo na fotkách pozná dvojčky – obložený chlebíček, stromeček a baňka, “obchoďák” a ruské kolo, perníček a vanilkový rohlíček…?
Na chatě se před obědem ještě rozkrajovalo jablíčko (hvězdičky jsme měli všichni!) a odpoledne už vyráběly lampičky na svíčku do spirálky a pohoštění pro maminky, tatínky i sourozence, kteří pak postupně za námi přicházeli. Přilétl i anděl Aleš, přistál uprostřed naší duhové spirálky, kde střežil oheň a pomáhal dětem se zapálením svíčky i ke každému pronesl tajné vánoční poselství. A tak si mohl každý, tak jak to zrovna cítil, projít svou spirálu za světlem. A jak slunce mizelo za obzor, postupně se slavnost tišila, až jen vlály tiše šátky ve větru a plápolaly dětské svícínky s majestátní svíčkou ve středu, v lucerně a pak i anděl odlétl zpět na oblaka Cvaku :).
Ve čtvrtek se pak víc odpočívalo, klidnilo a hrálo s klacíky, malovalo do hlíny, vyráběla krmítka pro veverky, kam děti ochotně dávaly oříšky. Ve vnitř jsme pak užili krásnou černou hodinku, když nám před obědem vypadl proud, ale i když pak elektrika zase fungvala, děti už chtěly oběd dokončit při světle svíčky a našich žároviček u adventního kalendáře. Byla to krásně tajemná atmosféra. A užili jsme si nadělování andělíčků a sladký piknik.
Poslední setkání pak bylo v roce 2020 v pondělí. To jsme mysleli i na zvířátka, donesli jim do krmelce oříšky a oříšky jsme veverkám nechávali i jinde na pařezech a kůrových krmítkách. Kluci si taky našli zajímavou mechovou skluzavku, o které jezdili na “surfu”. A odpoleden nechyběl poslední letošní piknik… a taky poslední den na základně, ale o tom zase později… 🙂
