V březnu v Předškole i doma

V březnu jsme se stihli potkat jen 3x, jednou v době jarních prázdnin a dvakrát v týdnu druhém. A pak se nad námi snesla koronavirová opona, vše zahalila a naše místečka v lese i základna na Zikmundově zůstaly opuštěné. Zato v rodinách bylo rušno až až 🙂 A jak jste se měli v březnu s Vašimi dětmi Vy? Některé domácí příběhy pro Vás tady máme!

Čtvrtek 5.3.

Byť byly jarní prázdniny, sešlo se nás ve čtvrtek docela dost. A protože prázdniny měly i paní kuchařky ve Fryštáku, tak bylo jasné, že si budeme vařit. A když s Alešem, tak samozřejmě na ohni. Naše cesta byla ten den nezvyklá a rozhodně objevná. Započali jsme klasicky u závory a pokračovali přes svačící mýtinku. Ale tentokrát jsme nezabočili ke kopečkům, ale pokračovali dál a dál dozadu, kolem parádního prostorného týpí ze smrkových větví, které postavily ještě před zimou školačky ze Sýkorky a kam jsem se k dětem vešla i já, Verča! Pak jsme to vzali velmi dobrodružně, kolem potoka, z kopce do kope, až jsme se objevili u husí farmy, kterou vždy sledujeme z naší vyhlídky na kopečkách, ale kam jsme se vlastně nikdy nepřiblížili. No a pak už jen najít tu nejkratší cestu k cestě na Rablinu a už jsme to kolem zase poznávali 🙂 A pak už rychle kolem cesty k Zikmundovu, kde jsme se vrhli na vaření. O tom už bylo více napsáno zde.

Úterý 10.3.

První úterý po jarních prázdninách jsme se sešli v komorní skupince a celý den nás provázelo krásné slunečné počasí. Hned za závorou holky objevily krásné velké kůry, takže program byl jasný – tvorba a krášlení lodiček, lodí i parníků. Při svačince jsme se opalovali na sluníčku, ze kterého se nám vůbec nechtělo – někdo zkoumal mikroskopem probouzející se přírodu, jiní si vyplétali přírodní lapače. I když nám bylo na sluníčku dobře a vůbec se nám nechtělo, museli jsme se zvednout a vydat se dál na cestu. Naším dalším cílem byl oblíbený dub, na kterém jsme si opět potrénovali naši lozící obratnost nebo se jen tak pohoupali. A jelikož se čas velmi přiblížil obědu, zvolili jsme nejkratší cestu kolem potoka na Zikmundov. Cestou jsme potkali zvláštní krásnou houbu ohnivec. U myslivecké chaty jsme si rovnou naložili oběd na vozík a dovezli k Zikmundovu. Po obědě nás čekala pohádka, malování do sešitu a pak jsme zase vyběhli ven. Tentokrát si děti otevřely obchod s kočičkami, kterých okolo ohniště rostlo opravdu hodně.

Čtvrtek 12.3.

I ve čtvrtek jsme si užívali krásného jarního počasí. S sebou jsme tento den nosili zvětšující kelímek s lupou, díky kterému jsme si mohli prohlédnout první hmyzáky, které sluníčko vytáhlo ven a že jich nebylo málo (muška, brouček Krasec, včelka, pavouk, slimáček, brouk Hovnivál,… ). Jelikož den předem docela pršelo, byl dnešní den i dnem průzkumnickým, kdy jsme hledali nové cesty, aby se z nás nestaly koule bláta :-). Sluníčko krásně svítilo a my si užívali každé zastavení na “velíkovské” straně trasy, takže jsme zvolili opět krátkou trasu k Zikmundovu – k lozícímu dubu a kolem potoka. Po obědě rychlá pohádka, malování do sešitu a pak hurá zase ven – čekala nás stavba voru a lovení ryb 🙂

A jak jste se měli se svými dětmi v březnu Vy?

My se máme dobře, snažíme si nepřipouštět současnou situaci moc k tělu, přece jen se pro nás zas až tak moc nic nemění. My oba s manželem pracujeme z domu i normálně, teď nám tu do toho akorát pobíhají děti 🙂 Naštěstí počasí je den ode dne hezčí a hezčí, tak si můžou běhat na zahradě a vyvádět nejrůznější lumpačiny. Bydlíme ve slepé ulici takže i kola a koloběžky jsou u nás neustále v zápřahu 🙂

Ve městě už jsme několik týdnů nebyli. Tam chodí jen náš tatínek, když potřebujeme nakoupit 🙂 My jdeme radši do lesa, tam je o zábavu postaráno.

Filákovi

Omezení setkávat se s ostatními nám dalo krásnou příležitost být více spolu, objevovat okolí, prožívat si příchod jara, ochutnávat rašící rostlinky a radovat se spolu z toho všeho.Kolem Bohuslavic jsme objevili a prozkoumali několik “land art” objektů, houpačky věšíme, kde se dá, trénujeme rovnováhu a občas se nám chlapec i trochu “vybarví”. Z potoka lovíme sklíčkové “krystaly” a velikým zážitkem bylo objevit celkem 14 mloků kolem potůčku směrem na Salaš, fakt jo…    

Sadilovic rodinka

Od nás posíláme fotku, jak Lili trénuje do školy. Chystá se asi přeskočit ročník či dva 😃

Hlavicovi

Většinu času trávíme na chalupě, kde můžeme volně běhat bez roušek, bez dezinfekcí, kde široko daleko nikdo kolem není… To je mnohem lepší než u nás doma v paneláku. Objevujeme krásy potoka, živočichů v nich, bylinek. Starší Karolínka je druhačka, takže se spolu občas i něco učíme a to nemůže být Toník pozadu. Takže když nastane vhodná chvilka, zasedá paní učitelka Kája k Toníkovi a mají také svoji výuku. Trénují písmenka, formy, skoro každý den má Toník přečtenou pohádku. Jinak si hodně hraje s legem a autíčky, hlavně když jsme doma a Kája má “školu”. A nejvíc lítají oba spolu po venku a zvelebují svůj domeček nad potůčkem.

Douškovi

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *