Protože říjen máme letos obzvláště vydařený a vybarvený, nedalo nám to a vaříme si zatím, co to počasí dovolí, pěkně venku, na ohni.
Vaření první – Ani mraky nás nezastaví
Poprvé jsme si to vyzkoušeli hned ve čtvrtek 3. 10., kdy se sice sem tam honil nějaký ten mrak, ale nás to stejně táhlo k improvizování plotýnky na našem ohništi u základny. Ten den jsme si totiž s Alešem nebyli jistí, jestli si uvaříme venku, či vevnitř (ale tajně jsme doufali, že to venku půjde 🙂 ). Nakonec mraky sice nezmizely, ale déšť stále nikde, takže bylo rozhodnuto. Rozdělili jsme se tedy u chaty na dvě skupinky, jedna si vzala na starost dřevo, oheň a výrobu plotýnky a druhá se se jala krájet a chystat.
V tolika dětech krájení rychle ubíhalo, některé suroviny zase rychle ubývaly, při cibuli se trochu poplakalo, brambory se měnily na kostičky, hlavně mrkev to měla nahnuté (ta se stejně rychle krájela, jako mizela do pusinek) ale i té bylo naštěstí dostatek a tak už za chvíli spojily síly skupinka 1 i 2 a čočková polívka brzy pěkně klokotala. V ohniště se ještě vyhrabal důlek a tam se uložily do hlíny brambůrky na odpoledne. Oběd nám moc chutnal, to bylo znát díky tomu, že odpadovou jámu jsme jen tak trochu nalákali, rozhodně nenakrmili 🙂 No a odpoledene se čekání na brambory ukrátilo zdobící kratochvílí s uhlíky – a některé děti se proměnily ve strašidýlka a na nás dospělé pak zbytek odpoledne “bafali” 🙂 Pak už jen pečené brambory, kdo měl chuť, dal si i kvalitní tvaroh a už jen úklid, odpolední hroznová svačinka, povinné hašení ohně a šup, pěkně umazaní a vyuzení od ohně, ale najedení a šťastní, k maminkám a tatínkům domů.
Vaření druhé – Se sluncem nad hlavou i v žaludku
V úterý 14. 10. nás čekalo s tentokrát s Tinkou další vaření. Někteří se brali už jako zkušení kráječi, pro někoho to bylo s námi jejich “poprvé”. Po cestě jsme ještě nabalili pár vhodných větví a kůry a už jsme se brzy blížili k našemu zázemí.
Den byl tak krásný, že jsme úplně vynechali jakýkoliv pobyt v chatě a jen se slunili a užívali nebývale teplého a barevného podzimu. I na krájení byl venku prostor, a tak se zase rozdělal oheň, nachystaly nožíky a prkýnka a už to na všech frontách pracovalo a krájelo.
Ten den jsme si naplánovali uvařit cizrnový guláš v kotlíku a v ohni upéct balíčky s podzimní zeleninou a bramborami. Krájelo se, pod kotlem to pěkně žhnulo a i balíčky se brzy škvařily. Hladoví jsme se pak vrhli na čerstvé fazolové lusky, které nám trochu ukrátily čekání na polívku, pak se ještě nakrájel chleba, rozdala polívka a už to všude jen mlaskalo. A co teprve nad voňavými upečenými balíčky. Každý si vzal do ruky vidličku a už se i se zakysanou smetanou hodovalo. Odpoledne ještě modré hrozny a nám nezbylo, než se s ohněm i chatou rozloučit a vydat se na autobus.
Těšíme se na další kulinářské zážitky!
Verča D.