Září se neslo hlavně v duchu seznamování, slaďování, poznávání a objevování nového. Děti si vyzkoušely, jak dlouho naše putování na základnu na Zikmundově trvá a že při zábavě, kterou příroda přirozeně oplývá, se jde mnohem snáze a cesta rychle ubíhá. A taky, že je fajn, když na nás v cíli čeká tak parádní místo, jako skautská chata.
Úterý 3. 9. Den plný kaluží
Pro náš první společný den s Tinkou jsme si snad nemohli přát hezčí počasí, bylo teplo, slunečno a navíc po dešti všude plno kaluží, které nás doprovázely celou cestu. V ranním kruhu jsme se všichni seznámili, pověděli si, co nás čeká a vyrazili slunečnou loukou ke kopečkům, kde jsme se i nasvačili a pořádně se vyběhali. Pak naše kroky vedly netykavkovým rájem, některé roslinky už i dozrály, tak jsme si vyzkoušeli, jak dobře to má příroda vymyšlené a semínka netykavek po chvíli létala kolem a některá se děti rozhodly i rovnou zasadit. U křížku jsme si procvičili jména kamarádů při hře na hříbky a u kaluží u krmelce zase dlouho pohráli na místě, kde jsme před pár dny s rodiči stavěli domečky, šťourali se v hlíně a dělali mnoho obvyklých lesních dětských činností. Na Zikmundově na nás už čekal oběd a odpoledne si ještě děti s Tinkou vyrobili narozeninovou svíčku, která nás bude při obědě doprovázet vždy, když někdo z dětí bude slavit narozeniny.
Čtvrtek 5. 9. První hřibový den
Ve čtvrtek se děti seznámily s Alešem, novou to posilou pedagogického týmu Předškoly. První nás toho dne zaujalo obrovské mraveniště na kraji louky, kde si mravenci vybudovali domov ve starém smrku. Dalším krásným místem byly kopečky, kde jsme se zase pořádně vyběhali a po svačině vybudovali náš první přírodní narozeninový dort. Pro koho? Prvním letošním oslavencem se stal Metůdek! Po cestě jsme pak pozorovali houby a hříbky a hledali jejich názvy a informace o jedovatosti/jedlosti/nejedlosti v Atlase hub. A tak třeba víme, že houba, která se potkává často na pařezech, má krásnou oranžovou barvu a vypadá jako mořské korály, má i zajímavé jméno – krásnorůžek :). Na oblíbeném místě jsme si ještě pořádně zaskákali přes kaluže a pak už oběd se dvěma svíčkami (jedna obědová a druhá narozeninová), pohádka a po odpočinku oblíbené skákání do matrací.
Úterý 10. 9. Hřiby, hřiby a zase hřiby
V úterý nám pokračovala hřibařská mánie. Napřed jsme se osvěžili lahodnými ostružinami a pak už jsme hlavně pozorovali houby. Zrovna jsme si názorně ukázali, jak odlišit prudce jedovaté muchomůrky od jiných hub – předvedli jsme si totiž, že ukrývají u spodku nožičky kalich smrti. Vše jsme konzultovali s naším Atlasem hub, děti zaujala kdejaká houbička a spoustu z nich si dokázaly vyhledat sami. Opět se slavilo, tentokrát měl narozeniny Jamínek a i jemu jsme společně vyrobili lesní dort. Po cestě bylo opět mnoho zajímavých kaluží ke zkoumání, propojování i stavění hrází. U oběda jsme si zase zapálili 2 svíčky, pak si odpočinuli jako vždy u pohádky a odpoledne zase ještě skákání do matrací a už byl čas odjezdu.
Čtvrtek 12. 9. Výlet se školáky do Holešova
O tomto výjimečném dni máme speciální článek: Výlet do Holešova za loutkami
Úterý 17. 9. Houby a šneci 🙂
Tentokrát jsme zamířili do spodního smrkového lesa. Bylo trochu chladněji, tak jsme se zahřáli paradoxně u hry na Mrazíka :). Po cestě jsme pozorovali romantiku šnečích rodinek a za cestou na Rablinu jsme si zahráli na veverky. Na oblíbeném místě u domečků pak byla delší přestávka, někteří budovali, jiní se šťourali v kalužích, jiní zase sbírali hřiby a nakonec jsme si na chvíli i lehli a pozorovali, jak nad námi rychle uhání mraky. Odpoledne jsme ještě trochu zavzpomínali na výlet za loutkami a vyrobili si vlastní ubrouskové loutky.
Čtvrtek 19. 9. Den velkého budování
Vyrazili jsme toho dne trochu jinou cestou, kolem jesliček nad bývalou školkou. Hned na začátku cesty se nám rigólek proměnil na lávovou řeku, přes kterou bylo potřeba postavit most. Další cesta vedla kolem skákacího pařezu, který hned s radostí děti využili k rozličným, mnohdy i odvážným skokům. Po cestě jsme potkávali spousty houbařů, ale to nám vůbec nevadilo, naší cestou necestou jsme našli hříbků dost a dost, Aleš měl tašku, děti svoje krabičky od svačinek a brzy jsme byli houbami obtěžkaní jako kdejaký kolemjdoucí houbař. Pak jsme se vydali cestičkou trochu tajemnou, trochu odvážnou, vedoucí údolím divokých včel. Avšak pro nás, v tu chvíli indiány, to nebyl žádný problém. Pěkně jeden za druhým, v klidu a beze slov jsme tímto místem bezpečně prošli a jedinou vosu nevyrušili. Velkou zastávku jsme si udělali u našich domečků. Ty se nám ten den rozmnožily 🙂 Vznikly další 3 parádní domečky, jeden pro holčičí hry a další už budovali kluci jako svoje útočiště. A na Zikmundově jsme si poprvé udělali svoji houpačku! Ten den zlobily baterky ve foťáku, takže fotodokumentace je poněkud skromnější…
Úterý 24. 9. Velký den – rozdáváme si nožíky
Další krásný slunečný den a opět cesta nad závoru do lesa na Velíkové. Opět jsme trochu budovali u lávové řeky, skákali na pařezech, svačili na slunné mýtince, ale čekalo na nás i něco výjimečného. Na tento den se děti už dlouho těšily – konečně dorazily poštou nože a my si mohli slavnostně předat tento nástroj, který nás bude celý rok jistě věrně doprovázet. V kruhu jsme si pověděli všechna potřebná pravidla, jak bezpečně s nožíky pracovat a hned jsme se jali prvních řezbářských pokusů. A celou cestu jsem střídavě posedávali a vyřezávali, sbírali houby a hráli všemožné lesní hry. I na Zikmundově jsme pokračovali s vyřezáváním, děti byly tou novou činností úplně uhranuté 🙂
Čtvrtek 26. 9. Den s Ivkou, Alešem a Poletuchami
S nově sestavenou dvojicí průvodců vyrazili jsme ve čtvrtek 26. září a hned na začátku jsme museli překonat již nám známou lávovou řeku. Poté jsme krásné slunečné ráno slavili “U vysokého pařezu”, na který vylézt a potom z něj skočit vyžaduje sílu i odvahu, a poté (to vyžaduje) i svačinku. Nestavěly se domečky, tentokrát to byly lodě. Hřibovou stezkou jsme se dostali až na území divokých bílých tváří (vos), kteréžto území je třeba projíti tiše, nejtišeji. A už jsme byli na louce, kde jsme si vyrobili Poletuchy a létaly a létali jsme a pozorovali, jak vysoko Poletuška vyletí, jak dlouho které trvá, než se snese k zemi. …až bylo poledne a před námi ještě kus cesty na základnu. I tak jsme ještě našli čas na houbaření, ořezávání klacíků a návraty pro zapomenuté nožíky. Byl to pěkný den, jak řekl Míša, který se k nám letos ve čtvrtek přidal poprvé.
