Říjnová setkání aneb přichází podzim v plné síle i kráse

Říjen byl velmi rozmanitý. Potkalo nás už chladnější počasí, i se nám ještě vrátilo babí léto.

Při prvním setkání děti dostaly do rukou zrcátka, se kterými si mohly prohlédnout svět kolem trochu z jiného úhlu pohledu, někdo pozoroval hnízdečka a koruny barvících se stromů, jiní si užili ksichtíky v zrcátku a všechny moc bavilo hledání svého prasátka a jeho odrazů v okolní přírodě i na kamarádech. S Adamem si děti zahráli mnoho her, přečetli si pohádku, zaznamenávali své zážitky do sešitů i se pohoupali na houpačce u chaty.

Další setkání bylo ve znamení prvního společného vaření. Cesta byla tedy trochu rychlejší, ale i tak nám zbýval čas na hru u kopečků, stromovou průlezku i lesní houpačku. A pak už rychle k chatě, nachystat oheň, nakrájet suroviny, trochu si s nimi přitom zaplnit hladová bříška a už to vše krásně bublalo v kotlíku. Při tomto obědu jsme využili krásného počasí a pojedli společně uvařený oběd u ohniště. Odpoledne pak děti čekalo vyrábění pavoučků s Tinkou, válení sudů ze svahu i malé pohoupáníčko. Nakonec jsme si ještě nakrájeli zeleninovou svačinku a opekli jablíčka.

Další setkání bylo opět s Adamem, který měl pro děti připraveno zase spoustu lesních her. Postupně jsme si pak vyrobili z listí housenky, které měnily barvy podle toho, pod kterými stromy jsme se zrovna během naší cesty nacházeli. Čekalo nás i překvapení – od školáků jsme si půjčili kapesní mikroskopy a dalekohled, takže někteří zkoumali dálky a jiní zase detaily tvořené přírodou – listy, hroudy hlíny, kapky rosy na trávě, kůru stromů… K závěru cesty jsme se ještě zašli podívat k dračí studánce, kde jsme se příjemně osvěžili její křišťálově čistou a chutnou vodou a ozkoušeli si dobrodružnou výpravu k chatě mimo vyšlapané cestičky. Vlastně cestička to byla též vyšlapaná, ale zvířaty, takže občas vedla vysokou trávou s kopřivami, ale naše těla chráněná vrstvami oblečení to hravě zvládla. Na chatě už pak společný oběd, pohádka a trochu her pěkně v teplíčku, protože tentokrát jsme si už poprvé zatopili v chatě v kamnech.

Při posledním setkání s námi byla Peťa se Sebíkem, loňským to předškolákem, který ale mezi naše letošní předškoláčky krásně zapadl. Počasí už bylo chladnější a taky nám sem tam trochu kapalo štěstí z nebe, ale v lese to vůbec nevadilo. Navíc se nám konečně podařilo objevit překrásný dub, jehož některé větve sahají až skoro na zem. Dali jsme si u něj (někteří na něm) svačinku a pak už jen uvázali lano a šplhali a šplhali. Krásně nám tu čas ubíhal a dětem se k další cestě ani moc nechtělo, takže se těšíme, až si k dubu zajdeme zase příště. Připravili jsme ještě s děvčaty dort pro oslavence – Feldíka, dort byl tvořen kamínky a listím a měl 5 klacíkových svíček. Všichni jsme si spolu s ním tedy užili naši první předškoláckou narozeninovou oslavu. V chatě pěkně v teplíčku nás čekala už Peťa s obědem, zabalení do dek jsme si přečetli další napínavou pohádku a opět si trochu zapisovali své zážitky do sešitů, pocvičili na koberci i si zahráli pár netradičních honiček. A už tu byl zase čas rozloučení, společný závěrečný kruh, kde má každý prostor se k uběhlému dni vyjádřit, básnička na rozloučení a nezbývalo, než se, tentokrát už jen s třemi dětmi (pro ostatní si přijeli rodiče k chatě), vydat na cestu autobusem.