Kde přesně rostlo to dřevo a kdo a kdy ho pořezal to sice nevíme… zato víme, že se pak ocitlo v dílně mistrů Čípových v Zubří u Rožnova pod Radhoštěm.
Z něj pak jejich stroje a ruce vykouzlily devět překrásných nástrojů – pentatonických flétniček pro naše prvňáčky.
Jsou ze dřeva horských javorů a od jeho prvního zpracování do hranolů k vysoušení uběhlo asi právě tolik let jako od narození našich nejmladších Sýkorek.
A v zobáčku flétniček je klínek z prastarých libanonských cedrů, tohle dřevo se při zvlhčení (z úst flétnisty) neroztahuje a flétna se tak neroztrhne.
Flétničky jsme u Čípů převzali a zbyla nám otázka:
Jak a kdy jim je dětem vlastně předáme?
S učiteli a Verunkou (která bude prvňáčky na flétničky vždy v úterý učit) jsme se domluvili, že pro první setkání dětí s jejich nástroji využijeme úterý 29.9. – svátek archanděla Michaela. Bytosti, která symbolizuje a ztělesňuje kvality jako je odvaha, rozvaha, ochota pomáhat, důvěřovat a nechat se vést.
Po svačině a krátkém příběhu se s Jirkou vydali druháčci a třeťáčci do lesa napřed – aby pro nejmladší spolužáky připravili cestu „kaňónem“. Každý ze starších spolužáků se na této cestě stal strážcem brány a klíčem k otevření vždy byla správná odpověď na předem danou otázku. Prvňáčci pak po jednom putovali od bráně ke bráně, od otázky k otázce… a prošli všichni…
Cesta prvňáčků pak pokračovala ještě za vílou Verunkou (Rybárkou), které děti pomohly s jejími třemi přáními a tu se od víly začal rozmotávat pramínek postupně odhalující devět prázdných bílých krabiček. Víla děti nasměrovala, kam se její rybky z krabiček zatoulaly a že si je mají samy najít.
A devět dětí se vydalo přes hlubokou rokli s s rozvodněným potokem, aby v blátě a mrholení vyšplhalo do protějšího srázu, našli svůj poklad a vydalo se zpět. Přišlo pár pádů a něco slziček na flétnové noty, ale děti už překročili potok a slézali rokli zpět…
Na tento okamžik už čekali druháci a třeťáci a povzbudivě začali malým hledačům hrát na své flétničky. Každému, kdo se s pořízenou vrátil, zahráli ještě fanfáru a když se pak sešli všichni prvňáčci zpátky u víly, konečně si mohli rozbalit a přivonět a zapískat na svou krásnou dřevěnou flétničku….
A pak už si jen barevně vymalovat svoji bílou krabičku ve škole na terase a ještě na pár dní uložit své rybičky – flétničky do měkké postýlky… a těšit se, až se na ně budou učit děti s Verunkou hrát…
