Ohlédnutí za zářím

Hezké pozdravení všem čtenářům, teď se dočtete, co a jak se událo v prvním měsíci naší školy Sýkorka:

Dění prvního týdne jsme detailněji rozepsali už v předchozím příspěvku, tak jen malá připomínka, že to byl celý týden přespávací, stmelovací, že máme nač vzpomínat a že z něj stále čerpáme.

Od druhého týdne jsme už najeli na režim „klasický“, tedy Jirka čeká na školáky v 8h na MHD zastávce na Velíkové, pak jsou s dětmi hodinku až dvě venku, následuje svačinka vevnitř, výuka (vevnitř i venku) a kolem 12:20 oběd, aby se děti, co nejdou do družiny, dostaly na autobus ve 13h. Už se nám to takto celkem hezky zažilo…

Postupně se také zabydlujeme v okolí naší školy a už důvěrně poznáme několik hezkých míst. Máme už také mnohé „záchytné body“, jako např. „hlava dinosaurka“, „u mrtvého rejska“, „na křižovatce“ a další. Pro děti je dobré objevovat nové i mít své bezpečné prostředí.

Každý den společně zahajujeme díky jednomu malému provázku. Z něj nám, podle daného pořadí, vždy někdo pomocí ambulančního uzlu sváže smyčku a my můžeme utvořit „ranní kruh“. Přivítáme se jmény, ranní průpovědí i tím, jak se kdo má či co si zažívá. Umíme už také několik rozhýbávacích básniček a písniček.

Na pozemku školy je krom zázemí z unimo-buněk často využívána také druhá budka – je to naše kadibudka. S přicházející zimou pár holek už vymýšlí, jak tuto stavbičku vylepšit. Uvidíme, budeme-li mít nakonec i vyhřívané prkýnko.

Ve škole už si přitápíme, vždyť už jsme objevili i první jinovatku. A kromě učení a toho, že jsme spolu, nás hřeje i teplý čaj nebo mošt ke svačině.

První měsíc jsme se věnovali především tzv. „kreslení forem“. Děti zjistily, že svět je plný čar a linií, že pohyb po sobě zanechává vždy nějakou stopu. Stopy-následky, po sobě zanechává i každý čin, slovo, myšlenka…

Formy jsme zažívali tedy hlavně v pohybu. Nejen na papíře, ale i pomocí lana, švihadel, šišek, her… objevili jsme, že dirigent je vlastně malíř hudby a vyzkoušeli jsme si kreslit formy i obouruč. Formy nás formovaly a rozhýbávaly i naše myšlení a představivost. Za každou formou stál příběh, motiv, pohyb.

 

Díky tomuto kreslení forem, při kterém jsme používali hlavně velké formáty papíru, jsme si navíc procvičili přesnost při kreslení okrajů voskovými bločky, správné držení voskovky, uvolněnou ruku, správné sezení v lavici a také si zažívali tu krásu, která s každým novým výtvorem vznikla.

Od třetího týdne, kdy jsme přešli i ke křížení, se to u nás začalo hemžit osmičkami, lemniskátami a dalšími proplétaninami. Už se těším, jak si v další epoše kreslení forem budeme zažívat zrcadlovou souměrnost.

 

Epochu forem jsme zakončili velkou hvězdou, kterou nosí každý v sobě.

Do první třídy patří také vyprávění pohádek. Ty dětem (i mnohým dospělým) naplňují duši takovým zvláštním blahem a uspokojením. Svět v obrazech, vývoj člověka, nálada praobrazů. Hezké bylo povídání o plodech podzimu, Michaelovi a jeho odvaze při boji s drakem…

Po hlavní části epochy míváme před obědem, který nám z jídelny ZŠ Fryšták přiváží paní Březíková, ještě čas na další aktivity. V pondělí to bývá angličtina, v úterý akvarelové malování, ve středu různě a ve čtvrtek aktivity s „čtvrteční průvodkyní“ Ivkou Hlavicovou. V září na zrovna dva čtvrtky vyšly dvě narozeninové oslavy s promítáním fotek dítěte od jeho dětství a poslední čtvrtek v září jsme měli Michelskou slavnost s předškoláky (popsáno v jiném příspěvku).

 

Zářiové pondělní angličtiny plné her, básniček a písniček si děti s Mrs. Red (Pájou) zažívaly venku na louce a v lese. Při akvarelovém malování na mokrý papír jde o prožitek barvy a jejího příběhu. Ve středy jsme např. vyráběli narozeninovou svíčku nebo zdobili velké krabice, do nichž si děti postupně ukládají své výtvory – ty pak v lednu ukáží u přezkoušení na kmenových školách.

 

Jednu středu jsme také věnovali tématu indiánů. Od indiánských her s našimi vyřezanými palicemi jsem se dostali až po indiánský příběh, po kterém děti dostaly své pentatonické flétničky přímo od výrobce, Marka Gondy (popsáno na BLOGu na webu). Tím nám začalo indiánské období… čelenky, přezdívky, hrátky, příběhy – děti tím teď žijí. Píšťalky zatím využívají jako svolávací nástroje a také jako toulce na živou vodu. Na otázku, kdy si flétničky vezmou domů jsem jim odpověděl, že až si na ně upletou vlastní pouzdro. Pozvali jsme potom paní Vlastu Ticháčkovou, která dětem pletní předvedla a vysvětlila, na Michaelské slavnosti děti získaly pletací jehlice a od října – začínáme…

 

Trnky na pozemku školy už opadaly, ořechy na stromě přímo před naší školou už jsou skoro všechny „oráňané“ a snězené… no, uvidíme, co náš čeká v říjnu? Budou to určitě příběhy na vyvozování písmenek, psaní prvních slov, pletení i hraní na flétničky, skákání přes švihadla a jistě mnohé další… těším se spolu s dětmi.

JirkaS.