Prosinec byl zajímavý ale i zvláštní měsíc.
Užili jsme si první sníh, lopatování a klouzání po zadku při cestě do školy i na CVAKU, stavění iglú, koulování, mráz i oblevu.
Bohužel tento měsíc byl i v něčem trochu smutný, přece jen současná situace dolehla i na nás. V průběhu jsme přišli postupně o spoustu dětí z důvodu nemoci a covidu, který si také u nás hodně zařádil. Takže u radovánek a učení ve škole chybělo hodně dětí. V předposledním školním týdnu jsme klesli dokonce na poloviční počet dětí. Učení se trochu zvolnilo a spoustu nemocných či v karanténě to muselo zvládat doma s rodiči. Poslední týden se nám naštěstí většina dětí vrátila.
Konec Adventu byl plný zážitků. Začalo to v pondělí 20. prosince přenášením betlémského světla CVAK. Děti se poctivě střídaly v nošení lampy a lidem, kteří si pro světlo přicházeli, ochotně zapalovaly svíčky.
Také se k nám přistěhoval nový plyšový kamarád. Velký bílý opuštěný lemur byl objeven u popelnic, spojenými silami odnesen na CVAK a pojmenován Čéšťa neboli Češtinka. Proběhlo úspěšné seznamování s Mathemou, domácí černou plyšovou opicí, která naše děti doprovází už od prvního roku školy.
Následoval úžasný koncert hornisty Rudy Linnera. Každý si mohl osahat a zatroubit nejen na lesní roh, další dechové nástroje, ale dokonce i na zahradní hadici. Ruda si u nás s dětmi založil malý orchestr, kdy jej všichni doprovázeli na různé rytmické nástroje (tamburíny, činely, rumba koule, dřívka, triangl a nejrůznější chřestítka). Všichni byli výborní a bylo vidět, že se všichni také velmi dobře baví.
Ve středu byl poslední školní den a už jsme se moc těšili na Vánoce. V mrazivém počasí děti přinesly chvojí a připravily z něj spirálku. Proběhla besídka, vlastně generálka na večerní vystoupení pro rodiče, které si děti připravily sami a hudební pásmo společně s naší hudebnicí Hankou.
Pak už byla nadílka dárečků u stromečku, který nám stejně jako vloni visí na terase špicí dolů. (Začala to být sýkorčí tradice, se kterou jsme začali loni, původně ne zcela záměrně 🙂 Navazuje na naši kulturní tradici, kdy stromečky dříve v chalupách nestávaly na zemi, ale byly to větve, které visely z trámů nad sváteční tabulí.)
No a po obědě se už chystalo pohoštění a vařil se vánoční punč na večer, kdy už spolu byli rodiče i děti.
…kde jsem to vlastně skončili? No přece na našem Vánočním (s)ladění. Tento velkolepý vánoční večírek, který se konal těsně před Vánoci byl zcela v režii dětí. A připravit „event“, to už chce mít trochu talentu, organizačních dovedností, komunikativnosti, smyslu pro spolupráci a trochu zkušeností… No a právě to sýkorčí děti mají a postupně získávají. Program byl zahájen hudebním vstupem jednotlivých skupin, zpívalo se a hrálo na flétny, ukulele a všemožné další nástroje. Poté následovalo dramaticky propracované divadelní představení, nechyběly různé zápletky a divák musel neustále dávat pozor, aby mu nic neuteklo a vše pochopil. Závěr představení měl krásné a poučné vyústění. Kdo se chtěl provětrat, tak se mohl projít do nedalekého lesa a projít si již tradiční vánoční spirálu, která má vždy nádherné kouzlo a přiměje všechny k zastavení a rozjímání.
Večírek byl promyšlen do posledního detailu, nechybělo tedy krásné pohoštění, nealko punč (Kdo jiný by ho připravoval? No přece naši sýkorčí barmani). Našel se i prostor ke společnému povídání, kdo nechtěl, tak se mohl přesunout na taneční party, která nebyla původně na programu, ale sýkorčata jsou akční. Ostatní si zazpívali koledy v doprovodu kytar a ukulele. Děkujeme našim malým milým, že pro všechny připravili tento program. A teď už hurá vstříc novému roku, novému vědění, přátelství, souznění a všemu krásnému!!! (Katka)
VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!