NA DUZE
Na duze
dá se přejít svět
z jednoho konce k druhému,
po nebi
dá se projíždět
na koni, díky kterému
můžeme krásu uvidět.
Krásný je svět,
když vidíme jak děti,
duhou cváláme na koni.
Pak se i všechno lidské smetí
v drahokam vzácný promění.
Než jsem začal psát o září na Centru Víl a Králů, prohlédl jsem si fotky, které jsme za ten měsíc posbírali na “rajče” a teď vidím, že jsme toho prožili, užili a zažili tolik…
Nejdříve opožděný začátek – přes memory cestu na Zikmundov a výlet do Holešova jsme se prokousali k slavnostnímu dni s rodiči, příbuznými, se vším všady.
Přes počáteční obtíže přenesli jsme se letem Sýkorek, usadili jsme se v blízkém lesíku i na svých jedinečných židličkách, hodně na terase a venku mezi kamínky.
Oslavili jsme troje narozeniny a na závěr měsíce Malou Michaelskou slavnost flétniček(o té Vám napíše v jiném článku Jirka).
Prvňáčci se velmi rychle proměnili z předškoláčských kukliček a už písmenkují na mnohý způsob, staví stavby z kostek a hlavolamy ze dřívek, mají své sešity a spolu s druháky se noří do tajů českého jazyka a matematiky. Sami pak poznávají první anglická slůvka.
Většinu věcí děláme ale společně. Hrajeme si a učíme se spolu v lese, spolu ochutnáváme podzimní dobroty, dokonce jsme byli po cestě do školy pozváni na ochutnávku při výrobě povidel.
Každý den má “provázek” a celodenní službu jiná dvojice složená z jednoho třeťáka(jedné třeťačky) a mladšího spolužáka, každý den jdeme všichni spolu do školy, čteme “Rasmuse”.
A pak se rozdělíme na třídy a máme opravdickou školu! I s lavicemi. ” Aleši, dáme si lavice do řad jako v normální škole a ty proti nám a budeš jako učitel”. Tak jo. Společně pak hledáme střední cestu mezi volností a řádem, svobodou a osobní zodpovědností. Nebo jejich spojení.
Je to škola krásná, pro mne náročná, ale zajímavá.
S dětmi, s Blankou, se Šárkou, s Jirkou, s Ivkou, s Tinkou, s Evkou, Kristou, Pavlou Klárou, s Verčou, s rodiči… a snad už brzy i s vílou Rybárkou – Verunkou.
Aleš