Přinášíme Vám rozhovor s Bobem Kartousem, hlavním hostem naší podzimní besedy (No) Future: Jak ve výchově a vzdělávání přesedlat z parního stroje na hyperloop, která proběhne 17.10.2023. Beseda je součástí projektu Sýkorka spojuje, což je projekt Lesní školy Sýkorka, který si vzal cíl spojovat a inspirovat obyvatele Zlína na společných akcích, které jsou pořádány v zázemí školy na Mladcové.
Bobe, tento rozhovor je takové preview Tvojí veřejné besedy: (No) Future: Jak ve výchově a vzdělávání přesedlat z parního stroje na hyperloop ,která proběhne 17. 10. 2023 v prostorách naší školy ve Zlíně na Mladcové a touto cestou bych Ti chtěl za uskutečnění setkání poděkovat. Na začátku rozhovoru bych Tě rád nejdříve představil. Dříve jsi spolupracoval s neziskovou organizací EDUin, jsi také mluvčím skupiny Čeští elfové, píšeš pro Britské listy a jsi také publicista a spisovatel. Dlouhodobě se zajímáš o vzdělávání dětí, resp. zohlednění inovací v jejich vzdělávacím procesu. V poslední době se velmi aktivně věnuješ tématu dezinformací. Zapomněl jsem na něco?
Já to jen krátce doplním, v současnosti jsem prorektorem VŠEM, jsem poradcem ministra školství Mikuláše Beka, vedu start up na rozvoj vážné digitální hry zabývající se duševním zdravím, spolupracuju s business hubem Opero. Dezinformacím se věnuju krom Českých elfů také jako spoluiniciátor kampaně Nelež, která cílí na firmy a na to, aby neinzerovaly na dezinformačních zdrojích. A taky jako garant programů na zvyšování informační gramotnosti Sdružení Via.
No a zanedlouho proběhne křest knihy navazující na No Future, vznikl tak takový knižní diptych věnující se vizi vzdělávání.
V Tvojí knize No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? vykresluješ vzdělávání dětí u nás jako konzervativní proces. Kniha byla vydána v roce 2019, ale už o pár let později je zřejmě, že v době psaní knihy jsi nemohl počítat např. s používáním AI nebo války na Ukrajině. Je možné, aby školství na současný překotný společenský vývoj vůbec stačilo reagovat?
Děkuju, dovolím si mírně oponovat, že s těmito fenomény jsme počítat mohli a měli. Co se týká AI, v No Future přímo píšu o kognitivních systémech, na kterých se tehdy už pokročile pracovalo, jako třeba Watson od IBM. Fakt, že se ten vítěz současnosti – ChatGPT – jmenuje jinak, je nepodstatný. V No Future píšu o tom, že přijdou systémy, které budou umět zjistit znalosti dětí, jejich preferované způsoby učení, předložit jim ideální vzdělávací obsahy a motivovat je, třeba herními prvky. Voilà, píše se rok 2023 a kromě ChatGPT je tu rostoucí množství dalších aplikací tohoto typu. Nedávno jsem se dozvěděl o přípravě projektu na bázi umělé inteligence, který vlastně přímo odpovídá tomu, o čem jsem v No Future psal.
Co se týká pandemie, Nicoals Nassim Taleb, kterého v No Future cituju, odmítá, že by šlo o černou labuť, nepředvídatelný jev. Hovoří o šedém nosorožci, tedy o něčem, co bychom měli tušit, že přijde, jen nejsme dostatečně schopni říct kdy a kde. Z hlediska připravenosti nebo adaptace je to samozřejmě vcelku jedno, buď jsem adaptabilní, nebo ne. Pandemie byla dobrým testem v tom smyslu, že se ukázalo, jak to v českém vzdělávacím systému je. Ukázalo se, že je vnitřně vysoce rozdílný, že jsou v něm školy, které náraz šedého nosorožce ustojí a třeba i posílí z hlediska improvizace či užívání digitálních nástrojů a pak školy, které vlastně neví, co mají dělat a nedokážou to změnit ani během dvou let.
Takže na otázku, zda školství dokáže reagovat, se dá odpovědět ano i ne. Cílovým stavem by mělo být srovnat ten příkop.
Nad čím hodně přemýšlím – je jev singularita (o kterém se mimo jiné zmiňuješ ve své knize). Jedná se o určitý okamžik, kdy se stane technologický pokrok natolik převratný, že mu přestává předchozí generace rozumět. Můžeme jako rodiče vůbec dětem v technologiích stačit a pomoci jim v pochopení základních principů?
Pokud bychom to definovali takto, tak jsme ten pomyslný gordický uzel singularity už překročili. Část společnosti zjevně nechápe, o co tu jde a stávají se jednoduchými oběťmi algoritmů i nepřímých důsledků technologických změn. Aktualizace k tomu, abychom světu alespoň dostatečně rozuměli a tedy se nenechali jednoduše připravit o kontrolu nad technologiemi, což nám bezprostředně hrozí.
Z hlediska vzdělávání je důležité si uvědomit, že bez partnerského, mezi generačního vztahu, v němž starší dokážou mladším předávat životní zkušenosti a mladší naopak dokážou starší aktualizovat se neobejdeme. Záleží jen na nás, jak dlouho ještě dokážeme předstírat, že je možné vzdělávat mladší lidi v oblastech, kterým oni rozumějí mnohem lépe, jako je uživatelská orientace v digitálním prostoru, nebo jak dlouho budeme důležitost tohoto světa popírat.
Nedávno jsem četl článek, kdy autor, možná s trochou nadsázky, konstatuje, že si nepamatuje, co dělal v době, než dorazily chytré telefony. Může být AI dalším zlomovým prvkem ve vývoji lidstva? V tomto případě se asi o Talebově Černé labuti mluvit nedá, ale přesto současný vývoj mnohé překvapil a v mnoha lidech způsobuje obavy.
Rozvoj strojového učení, tedy rozvoj budoucí umělé inteligence, je nejviditelnějším e-revolučním prvkem našeho světa. E-revoluce je terminus technicus knihy navazující na No Future, která brzy vyjde, cca za měsíc. Jde o popis stavu, v němž nedochází k destrukci nebo převratné změně struktur, otřesům základů, ale k tlaku na velmi rychlý vývoj, rychlou evoluci. V tomto směru je nejdůležitější si uvědomit, jaké jsou adaptační mechanismy, na čem stojí naše dovednost e-revolučně existovat. A dokázat je uchopit ve výchově, vzdělávání i seberozvoji. I o tom píšu v nové knize a lecco z toho probereme během diskuse u vás.)
Dezinformace. Hoax. Misinformace. Jedná se o výrazy, které zaplňují informační prostory a jsou hojně využívány všemi možnými účastníky společenských konverzací. Čeští elfové, jejichž si představitel, pravidelně zveřejňují monitoring dezinformací na sociálních sítí. Jak vnímáš současnou situaci např. i s ohledem na rok 2018/2019 kdy činnost tohoto občanského hnutí vznikla?
Jde o důsledek informačního přetížení, informačního chaosu, v němž existuje nespočet stran, které vzájemně sdílejí nějaké informační obsahy, přičemž je možné do těchto interakcí vstupovat s konkrétním záměrem, zejméně prostřednictvím sociálních sítí, které umí vyhledat správné adresáty a ty poměrně dobře “utopit” v jejich vlastních emocích, frustracích a předpojatostech. Za těch pět let se podařilo – pevně doufám – prokázat, že nejde o nějaký obskurní společenský problém, ale součást něčeho epochálního, proměny lidské existence v prostředí digitální džungle. Po pandemii, která ukázala, v jak hluboké epistemické krizi se nacházíme, když si každý dokáže najít svou autoritu, o kterou opře svůj neotřesitelný postoj a je ochoten kvůli němu dokonce burcovat k agresi proti systému, přišla válka. A na chvíli velké ticho po 24. 2. 2022, jak ze strany dezinformátorů, kteří netušili, jak reagovat na zločin Putina a té kriminální lůzy, která ho obklopuje, tak ze strany některých intelektuálů, kteří se do té doby domnívali, že protidezinformační aktivity pouze militarizují veřejnou debatu. Ti první už zase agilně šíří propagandu z kremlu, ti druzí už jsou nyní opatrnější a píšou nové papery, kde se vyrovnávají s pro ně novou konstelací reality. Žel k dostatečnému poučení nedošlo na straně současné vládní koalice, takže se dá předpokládat, že součástí jejího politického osudu budou další silné dezinformační vlny během předvolebních kampaní, které těmto stranám pravděpodobně vezmou šanci na zopakování výsledku z roku 2021.
A teď něco k Tvojí chystané knize. Můžeš čtenářům odhalit, o čem kniha bude a kdy bude vydána?
Bude o únikové hře, kterou hrajeme pod tlakem naší civilizační úzkosti, o tom, proč tak sveřepě vychováváme a vzděláváme mladé lidi k tomu, aby nám rozuměli, o jedné starořecké metafoře, o bypassech, bez kterých vzdělávací systém ztratí svou současnou legitimitu, o pasti volného času v době nadbytku a ztrátě smyslu, o vztazích a jejich nenahraditelnosti tváří v tvář technologicky preferovaného individualismu, o potřebných vlastnostech a dovednostech, které přesto přese všechno mohou vytvořit potenciál k nalezení smyslu a spokojenosti v životě ve 21. století a o jedné nepostradatelnosti našeho života, která nám postupně, nepovšimnutě, proklouzává mezi prsty a přitom pokud ji zachytíme a nepustíme, máme vyhráno. Je to tedy veskrze optimistická kniha o budoucnosti, která vyjde, na přelomu října a listopadu 2023.
Bobe, moc děkuji za rozhovor a už se těším na naše osobní setkání ve Zlíně.
Ondra