Dnes přinášíme rozhovor s Kristou, která se stará o nejmenší děti v Sýkorce. Má možnost poznat všechny budoucí školáky od jejich prvních krůčků po lese a sledovat tak jejich vývoj. Přejeme příjemné čtení.
Ahoj, Kristo. Jsem moc rád, že jsi součástí pedagogického týmu Sýkorky, mluvím z vlastní zkušenosti, protože se staráš mimo jiné i o moje děti:-). V současné době jsi nejenom průvodkyní dětí v Předškole, ale organizuješ zároveň i její chod – v letošním roce jsi nahradila zakladatelku Předškoly Verču Douškovou, která si aktuálně plní svoje rodičovské radosti. Jaká byla Tvoje cesta do Sýkorky?
Ahoj Ondro, děkuju za pozvání k rozhovoru a za milá slova na úvod. Malinko bych to poupravila – já to beru tak, že Verči Douskové Předškolu hlídám, pěkně ji poňuchňám a zase vrátím. K Sýkorce nás dovedla má nejstarší dcera. A byla to tak trochu náhoda, přes kamarádku. Ale náhody neexistují a celá rodina tímto rozhodnutím nabrala tehdy netušený směr. Další v pořadí byla prostřední dcera a to už jsem příležitostně vypomáhala jako záskok. Musím říct, že býti s dětmi v přírodě, kdy čas plyne úplně jinak než jindy, je prostor cítit nové vůně čerstvě vykvetlých stromů, pozorovat mravence, mraky na obloze, uplést si věneček, upéct sněhový dort z pravého sněhu, to je jako návrat do dětství. K tomu parta báječných malých učitelů, kteří nám dospělakům ochotně ukazují svůj svět… Takovou pohodu a harmonii si člověk nemůže nechat ujít. Takže když přišla nabídka působit v Předškole jako průvodce, neváhala jsem. A to koordinátorství, to se tak nějak stalo 🙂
V čem spatřuješ největší výhody toho, že se děti v Předškole Sýkorka většinu dne nachází v přírodě? Často se setkávám s tím, že se rodiče domnívají, že celodenní pobyt v lese musí být pro jejich děti náročný a nemusí to fyzicky zvládnout.
Pobyt v lese, v přírodě, za každého počasí, bezpochyby náročný je. Pro někoho víc, pro jiného méně. Ale moc mě baví sledovat, jak děti, které v září bereme jen na nejkratší trasy postupně sílí a v listopadu už jsou z nich profesionální lesní tvorové. Často je to ale i o překonávání překážek, posouvání vlastních hranic. A to vidím jako výhodu. Děti mají příležitost pocítit, že dokážou zdolat těžkosti, získávají sebe-vědomí, rostou na těle i duchu. Je to vyzkoušené, funguje to, i když my rodiče své děti máme občas tendenci ochraňovat víc než je nutné. 🙂
Někteří rodiče dávají do Předškoly Sýkorka děti třeba jen na dva, tři dny, zbývající dny v týdnu dochází děti do klasické školky. Dává Ti i tato varianta smysl?
Jasně že ano! Pobyt v přírodě má smysl v jakémkoli množství. A pro nás pedagogy je parádní být svědkem proměny dítěte v bahňáka, který se nebojí jít do zkoumání naplno. Navíc máme opravdu hodně příležitostí zkoumat přírodu, její rytmy, obyvatele, přírodní zákony. Lesní prostředí nabízí tolik přirozených podnětů a obrovský prostor pro kreativitu.
Při některých diskuzích s rodiči předškoláků jsem setkal s jejich obavami, že se děti v Předšole Sýkorka dostatečně nepřipraví na přechod do klasické školy. Jak se stavíš k těmto obavám Ty? Jak se děti v Předškole Sýkorka připravují na přechod do školy?
Sama mám dvě školní děti, které přechod zvládly výborně. Spousta dětí jde pak i do státního školství také bez potíží. Nabízíme trochu jiné aktivity, než ve skolkové třídě, počítáme při schovce nebo shánění kamenů na domek pro skřítky. Kreslíme do sněhu, prachu, bahna, hlíny. Soustředíme se při práci s nožem, nasloucháme v ranním kruhu a podobně. Dá se říci, že cílové komeptence zvládneme, jen ta cesta je trošku jiná. Máme také hodně prostoru pro individuality ve vývoji a podporujeme děti v tom, v čem aktuálně přirozeně rostou. Velmi důležitý je i čas věnovat se vztahům dětí mezi sebou a pomáhat jim rozvíjet komunikační schopnosti, schopnost sebereflexe, empatie a pod.
Předškola Sýkorka prochází postupnou obměnou, od školního roku 2023/2024 bude varianta pravidelné docházky nastavena od pondělí do čtvrtka s možností trávení společného pátku se školáky. Jaké změny oproti předchozím rokům plánuješ? Co by jsi ráda do programu přidala?
Prostě si užijeme o jeden parádní den víc. Žádné dramatické změny nechystáme. Ráda bych ale děti vzala častěji do divadla, do muzea, přidala více hudby a pohybové rytmiky. Samozřejmě si děcka připraví svá portfolia, aby měli čím se pochlubit na přezkoušení. Ale jak už jsem zmínila – stavba z klacků a kamení se do krabice zavřít nedá a může znamenat víc než deset precizně vyplněných pracovních listů (i když i ty děti moc baví).
Jsi také známá jako odbornice na bylinky, jaký čaj by jsi doporučila všem rodičům na zklidnění často stresových situací, které nastávají při výchově našich ratolestí?:-)
Nejlepší čaj vám namíchá vaše dítko. Z lásky a radosti. A pokud ho máte v Předškole, tak ty bylinky bezpečně pozná. A jestli ne, zkuste si vyjít ven a utrhnout si pár lístků sami. :-)Třeba kvítky lípy nebo jetele fungují bezvadně!
Moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho příjemných zážitků při lesních expedicích.