Už se vrby zelenají, na vše strany prokvétají, radujme se, veselme se! Byla zima mezi námi, ale už je za horami, radujme se, veselme se.
No ale že si letos to jaro dává načas a ta zima za horami pořád trochu vykukuje! Moranu jsme s dětmi vyprovodili už na konci března (to byl den velmi příhodný, ráno závaly sněhu, odpoledne teplo skoro na tričko:) ), pak ještě v dalších dnech pálili její zbytkové hadříky, co děti našly v ohništi, zpívali a vítali jaro jarními písničkami, abychom to pojistili… Ale už to vypadá, že po měsíci a půl těšení se je jaro konečně tady, v podobě, na kterou jsme si v posledních letech, hodně teplých a suchých, docela odvykli. Tedy s aprílovým počasím, teplé dny střídají studené, slunce déšť i sníh…
Ale je to tu, je to všude kolem nás a my si užíváme tuto pomalou podobu ve formě darů, které nám jaro v krásné čisté přírodě nabízí! A že jich je. Už od prvních zelených lístečků jaro přímo “žereme” a to doslova. Už na začátku března jsme hledali maličkaté pučící rostlinky a pupeny a umixovali si je s jablíčkem, banánem a datlemi do výborné vitamínové bomby.
Užíváme si po celou dobu zelené jedlé dobroty jen tak (ptačinec, bršlice, …), přikusujeme k jablíčku (svízel povázka, sedmikrásky, fialky, …), ozobáváme jak srnečky větvičky s pupeny (lípa, ostružiní, maliní, bříza, …), přidáváme jehnědy a další nenápadné, vitamíny a minerálními látkami nabušené rostlinky do jídla (třeba i do masopustních koblížků a velikonočních jidášů) a už se těšíme, že si i brzy uvaříme na ohni nějakou nejen kopřivovou dobrotu.
A v neposlední řadě, kdykoliv to jen jde, tak se zujeme na naší oblíbené louce a běháme, honíme se, vítáme sluníčko pozdravy, cvičíme naše nožky a prostě jen tak blbneme hezky bosky, to děti úplně milují, tu svěžest, celý den je pak takový jiný, když jsou takto opečované naše hmatové vjemy (nohy jsou pro ně úplně stejné senzory, jako ruce, je krása vidět, jak přirozený tento bosý pohyb pro děti je, hlavně když je země ještě vlahá a k tomu nás svrchu prohřívá sluníčko).
A taky jsme zahájili i pěstební sezonu, prozatím zasetím hrášku na naší zahrádce, ale pěkně po našem, s prožitkem, tedy dle Anastazie jsme do hrášků předali svoji energii a vláhu a každou kuličku jsme si před zasazením pěkně ocucali a předali jim něco ze sebe, ať pro nás krásně rostou. (Ale pozor, toto se dá dělat jen s bio sadbou, která není nijak ošetřena!) Tak jsme zvědaví, kdy začnou hrášky vyhánět své první klíčky.
Tož jaro vítej, děkujeme za tvé dary, s radostí i úctou je přijímáme všemi smysly, ty symfonie ptáčků taky stojí za to!
Žežulička v háji zpívá, sedmihlásek se ozývá, radujme se, veselme se.