O venkovní aktivitě říjnového projetového dnu jste se dočetli v článku Projektový den aneb Jak létají Poletuchy. Nyní bych vám ráda přiblížila aktivitu ve třídě – čtenářskou dílnu zaměřenou na rozvoj empatie, skromnosti a solidarity.
Ústředním motivem byl PŘÍBĚH. Příběh O Malém princi žijícím v blahobytu v přepychovém paláci. Princ měl všechno, ale přesto nebyl šťastný. Vše se však změnilo v den, dny přespal na zámku chudý tulák v hadrech…
Příběh najdete v knize Příběhy pomáhají s problémy autorky Bernd Badegruber (nakl. Portál, Praha 1994), která obsahuje 60 příběhu pro děti od 3 do 8 let a využívá příběh jako pedagogický prostředek vytvářející prostor pro prožitek určité lidské vlastnosti nebo pocitu. V knize najdete zpracovanou metodiku i rejstřík pro vyhledávání podle hesel.
Zde si můžete stáhnout pracovní list, příběh na něm je upravený a převyprávěný do kratších vět, aby jej zvládli číst samostatně i menší děti. Příběhy s dětmi používám často a ráda. Málo co děti tak vtáhne a zprostředkuje silný zážitek, jako kvalitní příběh. Děti a příběhy prostě patří k sobě. Za tohle poznání díky mému učiteli a pedagogickému parťákovi Jirkovi Sadilovi.
Každé z dětí dostalo svůj pracovní dvoj-list. S dětmi jsme si příběh nejprve hlasitě přečetli. Pro Druháčky to byla teprve první epocha češtiny v tomto školním roce, pro Prvňáky dokonce vůbec první epocha, bylo tedy třeba příběh často převyprávět, vypíchnout důležité okolnosti, aby děti příběhu porozuměly. Děti se ale hodně snažily. Děti v Sýkorce jsou na příběhy zvyklé, s panem učitelem Jirkou se s nimi setkávají opravdu často, a proto vím, že si náročnější příběh můžu dovolit už v prvním a druhém ročníku.
Další částí čtenářské dílny bylo nedokončený příběh domyslet. Druháčci své nápady psali, prvňáčci vymýšleli a malovali (nebo jsem zájemcům jejich návrhy zapsala já). Děti dostaly dostatek prostoru pro přemýšlení a vlastní tvorbu. Procházela jsem třídou a u dětí se zastavovala, ptala se na jejich nápady (byly ovšem i děti, které chtěly svůj nerušený klid a nápady probírat nechtěly). Třída je hodně náročná na udržení pozornosti, tohle však byla chvíle, kdy byste slyšeli spadnout špendlík na zem – tak byly děti do práce zabrané. Atmosféra byla úžasná.
Důležitým prvkem byla papírová loutka Malého prince, která pomáhala dětem se do role vžít. Pokud děti nevěděly, jak začít, dostaly do ruky loutku (některé si i stouply, aby se do role co nejlépe nacítily) a já jsem je vyprávěním a otázkami naváděla: „Představ si, že jsi malý princ a žiješ… Co bys udělal? Co by ti pomohlo, aby…?” S dětmi jsme sledovali jednak rovinu toho, jak jde pomoci chudé vesnici, ale i to, jak může svou situaci ovlivnit Malý princ. Nápady byly úžasné, děti toho vymyslel opravdu hodně, nápady měly hloubku a téměř se neopakovaly.
Na konci bloku jsme si všichni sesedli do kruhu a své nápady a konce příběhů navzájem sdíleli a pomocí loutky dramatizovali (tady je třeba zvážit, kolik toho skupina ještě zvládne, děti už byly hodně unavené a neklidné… na druhou stranu bych se nenechala ochudit o tuto část, protože nápady dětí byly zajímavé a neotřelé a bylo by škoda je skupině nezprostředkovat.) Mluvit prostřednictvím loutky děti hodně bavilo (děti vystoupily z kruhu a vzaly si do ruky loutku a ve formě „Já“ představily svůj nápad).
