Jsou témata, která se v lesním prostředí neuchopují zrovna snadno. Jedním z nich je třeba téma dopravní výchovy. Jak se s ním vypořádaly prvňáčci a druháci z lesní školy na svém projektovém dni?
Na úvod jsme si zahráli hru Autíčka na posílení důvěry mezi dětmi. Děti se rozdělily do dvojic. Jeden z dvojice si zavázal oči. Stal se autíčkem a nechal se řídit svým řidičem-navigátorem, který jej za ramena vodil po lesním plácku. Řidič měl za své autíčko zodpovědnost, musel dodržovat pravidla a dbát na bezpečnou jízdu. Poté se dvojice vyměnila. O hře jsme si povídali – pro koho bylo příjemnější být řidičem a pro koho naopak autíčkem? Jako to bylo, mít zodpovědnost za někoho druhého? Bylo pro nás těžké nic nevidět a spoléhat se na svého parťáka? Měli jsme k němu důvěru, že s námi nenabourá?
Cestou lesem jsme se zastavovali a plnili úkoly – skládali jsme dopravní značky s jejich významem, bavili se o tom, jak se po silnici pohybovat bezpečně a jak být jako chodec dobře vidět, i co smíme-nesmíme-musíme dělat v dopravních prostředcích. Jako skvělá přírodní podložka nám posloužil led, který děti vytáhly z kaluže.
Po návratu do třídy jsme se po svačince pustili do vyrábění. Vyrobili jsme si hybrid trolejbuso-autobusu (…protože ten, jak řeklo jedno z děvčat, je ekologičtější než pouhý autobus) a zastávky. Únor je totiž u nás ve škole měsícem epochy matematiky a nás čekalo počítání cestujících v Hejného matematickém prostředí autobusu.
Nechyběla ani pohádka a rýmované hádanky na dopravní prostředky.
