V listopadu a v prosinci nám počasí na naše čtvrteční Lesní dny opravdu přálo, nepotkali nás žádné plískanice ani přílišné mrazy, takže jsme si mohli zase užívat celé dopoledne strávené venku při zajímavých aktivitách.
Chcete s dětmi do lesa a máte obavu, jak se s nimi zabavíte? Vemte s sebou jen tak křídy a uvidíte, že o zábavu bude postaráno 🙂
Naše děti mají mnoho oblíbených míst, jedním z nich je malebný bukový lesík, kde si stavějí už nějaký ten den parádní větvové obydlí. Takže jsme k němu vyrazili i tentokrát… Protože takový buk, to je vlastně nejlepší přírodní tabule, tak jsme jej hned využili jakožto parádní učební pomůcku. Dětem se většinou často plete buk a dub, našim lesním občas taky, ale je na nich vidět, že v lese tráví tolik času a stíhají si všímat jasných, lehce zapamatovatelných, rozdílů. No a my k nim ještě přidali i vjem hmatový – buk je nádherně hladký, jeho kůra je opravdu jako tabule, zatímco dub se svou drsnou kůrou takto rozhodně sloužit nemůže. A také, buky jsou vlastně hrozně zvědavé stromky, nevěříte? No jen se podívejte v naší fotogalerii, co buk, to mnoho očí a očiček 🙂 A brzy nám tak vznikl překrásný pohádkový les plný princezen, nápisů i mnohookých strašidýlek.
Ještě nutno dodat, pokud se zdráháte na stromy malovat, abyste jim náhodou nějak neublížili, nemusíte mít obavy, křída je vlastně vápník v tuhé podobě a ten stromy milují. Stačí několik vydatných dešťů a křída jde tam, kam má – ke kořenům, které vápník velmi uvítají 🙂
Pak jsme se ještě vydali hlouběji do lesa, abychom si pověděli více o šiškách a o stopách, které na nich zanechali jejich hodovníci – jakpak vypadá šiška okousaná veverkou, jakpak šiška okousaná myškou? A kdopak hodoval na těchto střapatých šiškách a kdo na těchto zvláštních, s rozcvakanýma šupinkama? To vše jsme si nasbírali ve skupinkách a názorně ukázali na tom, co kdo našel a porovnal s připravenou kartičkou. A pak už jen trochu počabrání v kalužích a můžeme pěkně do teplíčka na oběd.
No a copak dělat v lese v prosinci? To se nabízelo úplně samo, minule jsme si totiž mimo jiné povídali, jak která zvířata přezimují, jak je to se zimním pravým a nepravým spánkem a kdo vlastně přes zimu v lese zůstává. A právě na tato zvířátka jsme mysleli nejvíc a opět využili stromů jakožto asistentů. Vzniklo několik ozdobených stromů jablky, ořechy, mrkvičkami a i několik lesních krmítek pro veverky a myšky. Protože ono být divoké zvíře a dočkat se jara, to není nic automatického, jak jsme se dověděli i v příběhu, který se klidně mohl stát zrovna na těch místech, kde my zviřátkům přilepšili.
Tento den hodně mrzlo, takže řádění v kalužích se nekonalo, místo toho se bruslilo a taky doloval led… a naší lesní školačce Neince se podařilo v ledu najít OPRAVDOVÉHO LEDOVÉHO SKŘÍTKA, kdo nevěří, zde je důkaz:
