Tinko, myslíš, že je tvá příprava na vyučování jiná, než kdybys učila na klasické základní škole?
Na tuto otázku se mi těžko odpovídá – nemám srovnání, vždy jsem fungovala v alternativním/inovativním školství. Ale pokud se bavíme o nějakém mém předpokladu, tak myslím, že není. Nemám v povaze zaklapnout o půl jedné učebnici a otevřít ji až druhý den v osm ráno. Přímá práce s dětmi mě velmi baví, ale stejně tak mě baví přípravy na výuku.
Výuka probíhá v blocích, tzn. že se děti učí 2 týdny češtinu a 2 týdny matematiku. Respektive vždy pondělí až středa, což je na češtinu 6 dnů v měsíci. Stačí to? Jaké v tom vidíš výhody/nevýhody?
Když jsem si to o prázdninách spočítala, trochu jsem se toho lekla, ačkoli nejstarší dcera v tomto režimu funguje již 5 let a nemáme doma pocit, že by měla v něčem nedostatky. I já mohu po půl roce učitelování říct, že nemám ani v jednom ročníku pocit, že bychom něco nestíhali. Je totiž potřeba si to převést do školské hantýrky, kdy máme denně 4 x 45 minut výuky češtiny/matematiky a my to tak máme 6x za měsíc + starší ještě 60 minut navíc odpolední výuky, takže se dostáváme na srovnatelnou časovou dotaci, možná i vyšší, jako na běžných školách. Tento systém výuky nám naopak dovoluje se více zanořit do hloubky učiva, podávat informace mezipředmětově a nebýt po 45 minutách vyrušeni zvoněním a nutností přepnout se na jiný předmět.
Vedeš děti ke čtení knih? Pokud ano, jak je motivuješ? Existují ještě vášniví čtenáři?
Řekla bych, že Sýkorka je plná vášnivých čtenářů. Knížka je nezbytnou součástí aktovky mnohých Sýkorčat, často po ní šáhnou, když mají všechnu práci hotovou. S knihou před očima se zvládají i vyhýbat popelnicím, které potkávají na chodníku při cestě do školy.
Mladší děti mají nejlepší příklad ve starších spolužácích, ale i tak se snažím děti ke čtení vést – každý týden máme den, kdy mohou donést do školy knihu, kterou dočetli a představit nám ji. V každé třídě také máme velký plakát s knihovnou plnou knih a každý, kdo nám představí přečtenou knihu, si ji vybarví i na plakátu. U starší skupiny už máme jeden plakát plný – to je cca 100 knih od začátku školního roku.
Jak vypadá samotná výuka, když máš najednou dva ročníky a každý probírá něco jiného?
Snažím se hledat společný průnik. Pro starší je to opakování a prohlubování učiva. Mladší se učí od starších spolužáků. Součástí výuky je i nezbytná samostatná práce, kdy žáci jednoho ročníku pracují na zadaných úkolech, mohou pracovat společně nebo individuálně – jak komu vyhovuje. V tu dobu se mohu věnovat druhé třídě a probírat s nimi učivo, které není společné.
Máte v češtině nějaký harmonogram dne, např. že začínáte, diktátem, čtením nebo je každý den jiný?
Začínáme společně v kruhu, kde si řekneme jaké máme datum, den v týdnu, měsíc, roční období (u mladších). U starších si řekneme jen datum. Případně si řekneme nějakou zajímavost vztahující se k danému ročnímu období. Také si vylosujeme nedokončenou větu, kterou může každý podle sebe doplnit. Věty jsou různorodé a rozvíjí komunikační, emoční a sociální kompetence. Další průběh už nemá pevný harmonogram.
Proč se děti v této škole učí psací písmo až od druhé třídy?
Vnímám to tak, že není kam spěchat. Děti si daleko lépe uvolní ruku a připraví se na psaní psacím písmem. Také se neučí najednou čtyři různé typy písma (malé, velké tiskací, malé, velké psací) a mají více času si jednotlivé písmo zažít. Mám pocit, že se na psací písmo více těší a zůstává jim daleko déle krasopisné.
Jaký máš postoj k dávání/nedávání domácích úkolů?
Nejsem zastáncem dávání domácích úkolů ze dne na den, aby jimi děti trávily další hodinu po příchodu domů. Zároveň je beru jako prostředek k upevnění učiva. Při našem způsobu výuky jsou domácí úkoly důležitou součástí. Dávám je po 14 dnech společné práce a děti na vypracování mají dalších 14 dnů a je jen na rodinném plánování, zda si udělají vše najedou nebo si to rozvrhnou, takže kromě upevňování učiva slouží i k učení se plánování vlastní práce a zodpovědnosti, což jsou kompetence, které se do dalšího života jistě hodí.
Jak vnímáš český jazyk v kontextu existence sociálních sítí, resp. zkracování slov, začleňování anglických výrazů do češtiny? Upozorňuješ na to děti, nebo je necháváš takto mluvit?
Tohle vlastně vůbec neřeším. Je to dané tím, že děti tyto výrazy moc nepoužívají. Pokud k tomu dochází, tak v tak malé míře, že mi přijde zbytečné na to upozorňovat.
Ještě se vrátíme ke knihám, řešíš s dětmi povinnou literaturu?
Na prvním stupni není seznam povinné literatury, takže ne, neřeším. Jsem ráda, že děti rády čtou a navzájem si knihy doporučují. Často se stane, že tentýž titul si přečte většina třídy, což mi přijde super. Pokud narazím na nějakou zajímavou knihu, tak ji dětem doporučím.
Děkujeme za rozhovor!!!
Kateřina Skřítková