V počátku února se s dětmi setkávala nezvyklá sestava, děti se seznámily s jinou Týnou, než na jakou jsou zvyklé, a navštívil nás i Gibon. Užívali jsme si poslední zbytky sněhu a mnoho klouzaček nám vzniklo na tající a posléze zase zamrzající louce. A během jarních prázdnin byla sestava takřka rodinná, neboť 2 dospělí a třeba 3 děti, to spíš připomíná rodinný výlet než Předškolu plnou předškoláků. Ale vše má své kouzlo a děti si zase mohli užít toto nezvyklé uskupení po svém.
Zažili jsme i úplně deštivý den, dokonce i malá bouřka nás zastihla, to se pak jeden z průvodců lehce stane takovou “kvočnou”, která chrání svá kuřátka pod svými pláštěnkovými křídly. ale každý déšť nakonec skončí, vysvitne sluníčko a rázem je z ušmouraného dne krásný den plný kaluží a potůčků.
A protože zima se nesla ve znamení zvířecích stop, jejich určováním a stopováním, využili jsme slunný den k tomu, že jsme si jednu srnčí stopu vylili sádrou a odnesli si tento suvenýr k dalšímu zkoumání do jurty.
Pozorovali jsme i první kytičky, u jesliček nás potěšily první sněženky a tak jsme si je pak v teple jurty s dětmi i pomocí vodových barev a papíru vytvořili. Sněhové dny střídaly mrazivé slunečné a děti vyráběly mnoho domečků pro první vylézající broučky, pavouky a třeba i skřítky. Vznikalo nám postupně v lese i jurtě spoustu lodí – Titaniků, různé domky a pevnosti a využili jsme kdekterý spadlý strom či vyvrácený pařez k mnoha šplhacím, rovnovážným i seskokovým aktivitám.
