Počasí překrásné, ideální pro dopoledne strávené venku při projektovém
lesním dnu. Tentokrát jsme se zase blíže zaměřili na stromy, a protože roční
období je ještě stále poměrně klidné pro listnáče (alespoň co lze pozorovat
zvenčí, vevnitř už je vše v plném probouzejícím módu), “posvítili”
jsme si na ty stálezelené, jehličnaté.
Ráno jsme si procvičili svoje smysly, na chvíli jsme tedy vyřadili díky šátkům zrak a zaměřili se tak na ty smysly trochu zbytečně opomíjené, na hmat a čich. Děti se rozdělily do dvojic a vždy jeden “vidící” vybral “slepému” kamarádovi strom, který ho něčím zaujal a pak jej k němu přivedl, aby si pořádně ohmatal kůru a její zvláštnosti, postranní větvičky, nezvyklý tvar kmenu, přičichl si k němu. Kamaráda pak zavedl zpět na místo, šátek se sundal a každý se pak pokusil teď i se zrakem ten “svůj” strom najít. Role se pak vyměnily a některé děti se ještě párkrát prohodily u dalších zajímavých stromů. Pak, už se zrakem plně zapojeným, se ke stromu vrátily, určily si jeho název a poté si na papír vytvořily s pomocí voskovky frotáž kůry (rozuměj zaznamenání jejího reliéfu pomocí voskovky naplocho).
Po svačince jsme si ještě chvíli povídali o stromech, které kolem nás rostou a s použitím hmatu si ještě vyzkoušeli jednoduchý poznávací znak mezi smrkem a jedlí – při přiložení na tvář smrkové jehličky píchají, zatímco jedlové jen tak pohladí 🙂 A šišky jsme si také předvedli, jak ty celé smrkové, tak i ty rozpadlé na šupinky – jedlové. Odhalili jsme tak společně další znak, s jehož pomocí lze jednoduše tyto dva časté jehličnany rozeznat.
V hloubi lesa jsme si pak postavili svůj vlastní jehličnatý strom se všemi jeho částmi – kořeny, kmenem a korunou. A pro větší názornost jsme si k nim vytvořili i popisné kartičky. Ale protože strom se skládá z mnoha dalších částí, přibývaly nám stále nové a nové “objekty” ke stromu a s tím i další a další popisky. Kluky bavilo hlavně shánět kořeny (na to bylo kolem nás spoustu rozpadajících se pařezů) a přinesly i opravdový kus stromu s kůrou a větvemi, děvčata zase radši hledala lišejníky, zajímavé kůry, šišky a vše další, co ke stromům neodmyslitelně patří.
Být já pedagog vyšší přibližně o dva metry, dalo by se toto finální dílo krásně zaznamenat, ale bylo natolik “3D”, že bylo na konci skoro nevyfotitelné 🙂
Na závěr dopoledne jsme se vrátili do třídy, kde jsme si pak ještě s pomocí nápovědných kartiček zkusili přiřadit k obrázkům různých stromů jejich názvy, listy a plody k němu patřící. Kdo nevěděl, poradil se s nápovědou ve formě kartičky nebo spolužáka, no nakonec se vše zdárně povedlo přiřadit a den plný stromů jsme ještě zakončili písničkou od známé dvojice Svěrák – Uhlíř s trefným názvem Stromy (https://www.youtube.com/watch?v=Txliy8f9sEY)
