Masopust

Masopust se na Moravě ještě v mnoha vesnicích i městech slaví bujaře, v krojích, s medvědem, šavlema a slaninou a s hektolitry slivovice. My si pro náš první pořádný masopust, neboli fašank, zvolili to, co nám je z tradic nejmilejší a taky si to tak trochu udělali po svém. No řekněte, který masopustní průvod začíná netopýry? Ten Sýkorkový rozhodně, v parčíku na Lukově, kde jsme se ráno Předškoláci i Sýkorčata sešli, se děti s pomocí dospěláků zavěsily na větev “na netopýra” a jukli na ten svět z obráceného pohledu.

Po té, jakmile se krev vrátila zpět do těla, poslechli jsme si společně příběh o Jurovi a Pepovi, jak si kdysi na panstvu vymohli, aby se alespoň jeden den v roce nemuselo robotovat a místo toho se mohlo slavit, tancovat a užívat veselí a dobrot všeho druhu. A lidu se to tak zalíbilo, že se Fašanky slaví všuještě dodnes. Pak započala výroba masek, kterým vévodily hlavně peříčka všech možných barev. Po cestě na Zikmundov jsme si ještě vytvořili barevná chrastítka s rolničkama a za doprovodu flétny, bubnu a písní jsme se ubírali k chatě, kde byla naplánovaná pořádná vatra.

Děti sami nanosily klacky, nejstarší školáci oheň rozdělali a brzy se už naše obědy ve formě špěkáčků, veganských špekáčků, jablíček i chlebů opékaly a provoněly širé okolí.

Po obědě Jirka rozdal všemožné nástroje, vytáhl zase buben a zpívaly se fašankové písně. A kde se vzal, tu se vzal, objevil se za chatou medvěd, celý hnědý a huňatý a velmi rozverně naladěný. A hned se dal do tance a my s ním 🙂

Průvod se pak vydal do lesa spolu s naší basou, kterou jsme šli pohřbít a velmi jsme ji oplakávali. Děti vytahovaly kapesníky, Jirka zpíval s Verčou smuteční písně a vtipně teskný průvod vyrazil k lesu nad chatou. Tam jsme ještě naposledy zavzpomínaly na vše krásné, co jsme stihli s touto kartonovou basou za asi 5 minut její existence zažít, položili ji a zasypali listy a klacíky. A slíbili jsme si, že za těch 40 dní se na ni přijdeme podívat (trochu enviromentální výchovy o rozkladu odpadu v lese 🙂 ).

Tož takový byl ten náš Fašank, jen ty koláče nám chyběly, ale školáci a školkáčci si je alespoň užili ve středu, kdy je měli na oběd. A příští rok třebas zkusíme i ty koblížky 🙂

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *