Duben na … ehm… “mimo” Sýkorku

Jak se žilo samotným rodinám?

Matematika Ondru baví. Většinu úkolů za předstíraného nezájmu až vzdoru hravě zvládl. Děkujeme velmi za podporu v podobě pravidelných virtuálních setkávání s panem učitelem a spolužáky.

Kromě zadaných úkolů byly v dubnu velkým zdrojem inspirace Velikonoce. Ondra s bráchou pekli a zdobili perníčky, společně jsme barvili vejce přírodními barvivy z běžných kuchyňských surovin. Byla to skutečně alchymie a naše úsilí bylo odměněno hezkými sytými barvami. Vedle tradičních radovánek se Ondra věnoval i netradičnímu vajíčkovému experimentu. Ten jsme na návrh pana učitele zdokumentovali, takže se můžete těšit na videozáznam, kde Ondra uplatnil nejen své herecké umění, ale např. i svůj krasopis. (Zatím to vázne na střihu a na udělení práv ke zveřejnění od hlavního aktéra.)

Samozřejmě jsme dále objevovali a obdivovali krásy okolní přírody. Uprostřed lesa se nám neplánovaně podařilo zažít i bouřku s krupobitím. Několikrát jsme také trénovali bezpečnost silničního provozu na dopravním hřišti.

Měsíc duben byl pro nás všechny měsícem, který nám vnesl řád, systém, přesnost, která je přísná, krásná a čitelná. Trénovali jsme sčítání a odčítání, násobení, srovnávání, zaokrouhlování na desítky a stovky, učili se řády čísel a nebylo těch čísel konce. Také jsme se vrátili zpátky do první třídy a zopakovali si věci, které jsme zapomněli: menší – větší, že po stovce nepokračuje dvoustovka a co je před tisícem, kam to jde dál, a jak to vypadá. Také jsme se dozvěděli, že číslo nekonečno není číslo, ale proces, a že nulou to nemusí začínat.. a že osa je jen vymezená část, na kterou se můžeme dívat z blízka (desítky) nebo z větší vzdálenosti (stovky)… Máma také našla něco, co nevědomky hledala – pochopení toho, co je důležité při společném učení – více než probrání učiva je kvalita stráveného času a že laskavá tvořivost při hledání cesty ven ze zabřednutí v emocích při nezdařeném úkolu je nejlepší způsob obnovení vztahu. A že díky tomu, že nejsme na nic zcela sami, se z každé situace dá vytěžit dostatečná motivace k tomu poznávat svět a něco nového se naučit 🙂

Duben je už osm let měsícem Dorotky – na jeho konci totiž slaví narozeniny, které jsme tentokrát slavili pouze v rodinném kruhu. U nás,stejně tak jako u dalších spolužáků, se duben nesl v duchu matematiky. 

Doma už jsme si našli a zajeli nový režim, takže pohůdka. Přišlo krásné počasí, tak holky školkou povinné nevyžadovaly, své školkové činnosti a nacházely si společnou hru venku, tak měla Dorotka víc klidu na školu. 

 V matematice jsme trénovali násobkové řady a společné násobky, odkryly se nám prvočísla, seznámili jsme se s řády čísel a zaokrouhlováním na desítky i stovky. Stavěli jsme krychly z různých tvarů sítě a v neposlední řadě jsme měřili, co se dalo, hlavně tedy pokoje :-). V rámci projektových dní jsme si zkoušeli, jak bystré máme smysly, povídali si o Zemi v rámci Dne Země a jeden den se učili ve skautském kroji v rámci Skautské dne.

I když byla epocha matematiky, trénovali jsme i psací písmenka a krasopis. Každou neděli se Dorotka těšila na společné skypové setkání s celou třídou a nově se do našeho týdenního řádu zařadilo pravidelné skoroindividuální skypové povídání s Jirkou.

Dokonce jsme si v dubnu udělali “pravé” Velikonoční prázdniny a učili se jen do středy. Uź se těšíme na květen, kdy si užijeme dva volné pátky 😀

K učení matematiky Markétka přistupovala výrazně neochotněji než k předchozí epoše Českého jazyka, ale učivo jsme zvládli…Nejvíce ji bavily (a také šly) skoky zvířátek (násobky 2,3,4,5 a 6), na římské číslice jsme narazili náhodou už cca před měsícem (u číslování kapitol v knížce), takže teď si je jen oživila. Neovládá je stoprocentně, princip ale víceméně chápe. Řády čísel také zdolala, chtělo to jen trošku více soustředění.

V dubnu se naplno rozjela naše domácí (ne)výuka v nějakých jakž-takž vyjetých kolejích. Elča se do úkolů pouštěla dle vlastního uvážení, tedy ne každý den v přesně stanovenou hodinu, ale přes to zodpovědně a pokud už se odhodlala, tak se jí dařilo pracovat se vší vervou a zvládnout i úkoly zabírající papír delší než jeden metr. Přeci jen, venku bylo většinou krásně a naše ulice je plná kamarádek, domečků, kol a koloběžek, takže přemluvit se dělat školu může být občas náročné. Dopoledne to ale šlo. Občas se rádi přichomýtneme k úkolu i my rodiče, třeba jako u úkolu s měřením a vrátíme se do dětských let a objevujeme třeba měření se šuplerou nebo si měříme, kolik palců má čí mobil. S rostoucí venkovní teplotou nám dělá čím dál častěji problém dostavit se k nedělnímu společnému video-setkání, protože on je jednou táborák, podruhé se zastaví zbloudilí pocestní na jednu limonádu a potřetí zase děti hledají v lese kešky. A hledat hledající děti bez GPS souřadnic, to by mohl být pro rodiče oříšek. 

Aha, takže v prostřední kóji budou parkovat mínus dvě auta! 😀 Nenechala se napálit…

Zajímavé je, jak se domácím učením naše děti obohacují navzájem. Předškolačka Linda se zajímá o Davčovu matematiku 4. třídy, který se rád odpoutá od rovnic, aby sestře vysvětlil zvířátka dědy Lesoně. A Elču zase zaujal scio-školní projekt o dějinách hudby a místo aktuálních popových hitů si pouští Beethovenu symfonii č. 5. v c moll. Kdo ví, třeba se jí toto nové poznání stane osudovým, už teď se domem rozeznívají klávesy častěji než dřív.  

Duben byl po všech stránkách náročnou rodinnou zkouškou. Myslím, že jsme epochou matematiky proskákali více méně úspěšně a těšíme se na kVĚTen plný teček, vykřičníků, otazníků a VĚT.

Upřímně, měsíce matematiky jsem se trochu bála. Nakonec to ale bylo velmi fajn naplněné období, které vneslo do našeho učení i hodně samostatnosti (k radosti maminky). Matematika totiž bavila i mladšího Toníka, takže jsem měla po většinu času žáčky dva. Hlavně pizzu a její dělení děti zvládly hravě beze mě, stejně tak nácvik matematických sídlišť, hlavně to sčítací, násobkové sídliště už bavilo méně, je vidět, že je příjemnější opakování, než vsoukávání nového učiva do hlavy. Při parkovištích sčítaly také obě děti, Toník do 20 a Kája do 100. Navzájem si pomáhali, já vždy zadala papír plný parkovišťových domečků se 2, 3, 4 i pěti “chlívečky”. Pak jsem mohla jít vařit, někdy si na chvíli i číst knihu. Potom už jen společná kontrola a opravy, je fajn, když si děti umějí najít svoji chybu a opravit si ji samy, taková chyba pak opravdu vede k poučení lépe, než červeně přeškrtnuté číslo přepsané na správné. Násobkové skoky zvířátek Káju taky bavily, ale doskákat až do 120 byl nelehký úkol, kdy stačila chvilka nepozornosti, zvíře skočilo mimo svůj násobek a pak už se to vezlo a kýžené stodvacítky ne a ne dosáhnout. Ale při společné kooperaci a troše bílé barvy jsme se i zde dostaly ke zdárnému cíli. Nejvíc ale obě děti bavilo, když jsme si tuto násobkovou (ale kratší) osu nakreslili venku na chodník (a později i u babičky na terasu) a zviřátky se stali oni. Rytmika i pohyb lehce vstoupil do těla a skákalo se jedna báseň. Zaokrouhlování jsme zase pocvičili pomocí měření všeho možného, z centimetrů se zaokrouhlovalo třebas na celé metry a brzy bylo se sedmimetrovým pásmem změřeno kde co: chalupa, Tonda, Kája, maminka, lavor, zahrada,… A na závěr jsme si ještě nechali čtvrečkovaný papír, kde se dobře násobilo a hlavně jsme přišli trochu víc na kloub i dělení.

Procvičili jsme římské číslice pomocí domina. Ještě by to asi chtělo dopsat až do dvanácti, ale to by nám nejspíš nestačil stoleček

Duben- měsíc matematiky byl pro Martu i pro nás rodiče tak trochu výzva :-). Nejprve jsme opakovali staré známé sčítací paneláky a na našem schodišti Martička skákala nahoru a dolů. Zajímavé je, že jak se jí to počítání spojilo s pohybem, hned se jí to líp učilo. Nebo jsme si opakovali hodiny, jelikož to pozapomněla. Potom se naučila i docela dost nového: třeba jak se zaokrouhluje a proč. “Proč se píše na cenovky 25,50 Kč, když halíře vlastně neexistují?” ptala se nás :-). Hráli jsme kostky a násobili, měřili záhony i části těla. Počítali garáže, skákali s různými zvířátky, násobili v síti, probrali desítky, stovky, tisíce s housenkou… Zjistili jsme, že pokud my rodiče nejdeme do výuky s radostí a plnou pozorností, tak se naše Marta těžko něco naučí. Děkujeme Jirkovi nejen za online výuku s Martičkou, ale i za konzultaci s rodiči.

Nea kromě užívání si potoka, jejich čerstvě narozených telátek a řízení traktoru hezky své násobkové skoky ozdobila…

Pohledem učitele: Matematika dala prostor pro řád, jasnost i jakousi nekompromisnost. Důležitější než učivo samotné však pro mne bylo udržet si zdravý a hezký vztah s dětmi, což bez pohybu, za obrazovkou monitoru a bez možnosti „čtení jemných nuancí“ při osobním setkání bylo trochu náročnější. Byl to balanc mezi splněním učebních plánů, požadavky rodičů, náladami dětí a mou vlastní potřebou pohybu při sezení u PC. Hezké byly pravidelné společné nedělní podvečerní videohovory, kdy se děti pozdravily a aspoň nějakého kontaktu si navzájem dopřály… už se těším na-živo na konci května… JirkaS.

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *