Prázdniny se pomalu chýlí ke konci. Ještě se párkrát vyspíme a bude tady první školní den. V Lesní škole Sýkorka nám přibudou nejenom děti, ale i pedagogové. Dnes si představíme nového hlavního pedagoga. Jeho jméno je Turna. Jirka Turna.
Ahoj Jirko. Nejdříve bych Tě rád přivítal jako nového člena sýkorčího pedagogického týmu a popřál Ti mnoho zdaru a štěstí do následující pracovní výzvy v Lesní škole Sýkorka. Vzheldem k tomu, že vrcholí letní prázdniny, musím na úvod samozřejmě přijít s obligátní otázkou, jak jsi zatím trávil svojí dovolenou, případně co ještě chystáš?
Dovolenou v pravém slova smyslu jsem zatím neměl. Byly to dva prodloužené víkendy, které jsme strávili se synkem Šimonem toulkami po Bílých Karpatech s nocováním venku pod stanem. Mám radost, že ho to baví a těší se, že někam vyrazíme pod stan. Podobně bude probíhat i naše společná dovolená příští týden v Jeseníkách, která už bude mít tu správnou délku. Máme domluvenou základnu na krásné louce kousek od Velkých Losin, kde budeme tábořit a pořádat výpravy do okolí, koupat se v řece, střílet z luku a večer u táboráku počítat hvězdy.
Co Tě vedlo k rozhodnutí, směřovat svoji pedagogickou dráhu v Lesní škole, tedy svým způsobem značně odlišném prostředí od státního vzdělávacího systému?
Právě to odlišné prostředí, které je mnohem blíže mému naturelu. Vždy jsem si přál, aby ta škola co nejvíce připomínala ty dny, kdy jsme s dětmi vyráželi na takzvané ,,ozdravné pobyty,, či školy v přírodě.
Máš bohaté zkušenosti se školním vzděláváním, co spatřuješ jako nejdůležitější apekt pro nastavení ideální atmosféry pro výuku dětí?
Prostředí, ve kterém se cítí dobře děti i jejich průvodci. Přátelská atmosféra, kde vládne důvěra i vzájemný respekt, v kde děti mají možnost se ptát na to, co je zajímá a nemají strach dělat chyby, protože těmi se učí.
Vzhledem k tomu, jak se aktuálně vyvýjí trendy nejenom ve výuce, ale i v celkovém pojetí systému vzdělávání, je často nastolována diskuze o udělování/neudělování známek. Jak se stavíš k této problematice?
Osobně se mi líbí zapojovat děti do hodnocení vlastní práce, aby se v nich pěstovala zdravá sebereflexe. Tady je jakási stupnice k pohotovému sebehodnocení funkční. Nemusí to být nutně škála 1-5. Třeba se stačí zeptat : Kolik bodů z deseti by bylo podle tebe odpovídající ohodnocení? A předem dát dětem parametry, které by daný úkol měl splňovat na plný počet bodů. Společně pak dojít porovnáním k hodnotě, která odpovídá kvalitě práce. Stále také vidím, že jedničky mohou působit motivačně. Už je to jaksi zapsáno v kolektivním vědomí. Pak zase u slohové práce je obtížné vyjádřit hodnocení stupněm zámky. Tam je namístě určitě slovní ohodnocení. Tak že je to podle mě v různých situacích rozdílné.
Na co se v Lesní škole těšíš nejvíce a máš naopak z něčeho obavy?
Nejvíce se těším na společné chvíle v přírodě a při společném tvoření. Obavy si zatím žádné nevybavuji.
Na kolik jsou v Tvém životě důležité knihy? V současné době, kdy jsou děti doslova každý den přilepené, ať už na větší obrazovky televizí, nebo menší obrazovky mobilů a tabletů, je celkem obtížné, konkurovat zrychlenému přísunu obsahu. Budeš se snažit děti zaujmout klidnější disciplínou, jako je četba knih, případně jak toho chceš docílit?
Knihy v mém životě hrají důležitou roli, i když také využívám současné informační kanály :). Jako kluk jsem byl velký čtenář a pravidelný návštěvník knihovny. S mými dětmi doma jsme si vždy četli před spaním, patřilo to k večerním rituálům, a někdy i během dovolené.Také s dětmi ve škole bylo vždy čtení důležité. Osvědčilo se mi také využívání audio-knih, třeba jako inspirace k výtvarce. Snažím se vybírat knihy, které zaujmou, pobaví. V tom bych chtěl pokračovat i v Sýkorce.
Před nějakou dobou, jsi si dával od školství trochu oddechu a vykonával jsi, mimo jiné, i práci kurýra. Musím se přiznat, že vždy, když vidím na kole (zn. Favorit) muže s báglem na zádech v barvách přepravní společnosti, vzpomenu si na Zdeňka Svěráka, resp. na film Vratné lahve. Mimochodem hlavní hrdina tohoto filmu, Josef Tkaloun, je také bývalý učitel. Máš nějaký podobný zážitek, jako on?
Mé zážitky z profese kurýra jsou bohaté, nicméně odlišné v tom, že přivážím klientům zásilky autem. Poslední silný zážitek je z minulého týdne. Občas doručujeme nejrůznější balíčky lidem i do odlehlých míst valašských pasekářských usedlostí. Tak tomu bylo i tentokrát. Cesta již byla opravdu lesního charakteru. Doručil jsem mladé paní balíky, couvám k nejbližší zatáčce, abych se otočil a zdá se mi, že se kola jaksi boří do šotoliny. Říkám si, že je to tou bohatou závlahou z proběhlých dešťů, cesta je asi podmáčená. No nebylo to stavem cesty, ale prázdným předním kolem. Vyndám tedy nářadí, pozvednu přední nápravu heverem, vyměním kolo za rezervu, spustím dolů a ejhle, překvapení. Rezerva je prázdná, sedí dál na ráfku, jako předtím. Zachránila mě ona mladá paní ze samoty, kterážto, jako správná horalka, byla vybavena kompresorem. Všimla si, že tam něco kutím a přispěchala na pomoc. Nebýt jí, asi bych musel kutálet rezervu k nejbližší benzínce pěkně daleko.
Moc Ti děkuji za rozhovor a těším se na naši společnou práci pro Sýkorku, měj se hezky.
Ondřej Kučera