V listopadu nás provázelo hlavně všudypřítomné bahno a cesty jsme mnohdy volili spíš podle potřeby jet autobusem, tedy ne od hlavy až k patě zacákaní bahnem… Ne vždy se to dařilo 😀 Ale na konci nás začal bavit mráz se svými propadavými kalužemi a i toho sněhu jsme trochu zažili!
První listopadový týden začal hned v pondělí a to notně deštivě. Pláštěnky jsme ten den ani nesundali, takže i oslava Jindrových narozenin byla poněkud zmoklá, ale na atmosféře to neubralo. Po cestě jsme ještě sbírali zmoklé barevné listí, z kterého jsme si pak v teple chaty s pomocí zavařovací sklenice udělali hřejivou podzimní lampičku. V úterý Tinka s Adamem a s dětmi vyrobili hned na začátku parádní hřiště s houpačkou, skluzavkou i hrazdou, nutno říct, že hlavně děti vymýšlely a dospělí pouze asistovali. Ten den se šplhalo po spadlém dubu a děti se pak brodili zlatým listím i potokem, v tuto roční dobu je tam kouzelně. Ve čtvrtek se pak opět hrálo na našem lesním “hřišti”. Sbíraly se houby (asi už naposledy, přece jen se plížili podzimní mrazíci a to my už pak houby nesbíráme), pozorovali jsme ze všech stran stonožku a její vlnění nožiček při pohybu, i se klouzali u potoka na super kládové skluzavce. Nakonec jsme si ještě vyrobili ovocné průsvity do oken a potrénovali tak jemnou motoriku.
Druhý týden začal pěkně tajemně, po nočním dešti se vytvořila pohádková mlha, která nás doprovázela po celé dopoledne a vlastně i celý týden. Napřed jsme skákali do listí, kterého jsme si vyrobili pořádnou doskočnou kupu, pak jsme se přesunuli na svačinku na školkovou zahradu, kde se tajemná atmosféra ještě umocnila. A také jsme se letos poprvé vydali s dětmi “srnčí stezkou” k “dračí “studánce V pekelci. I v úterý byly listy a mlha v hlavní roli, galerie mluví za za vše 😉 Navíc jsme si vyrobili poletuchy, které nám v letu mizely do mlhy a nakonec se z většiny vyklubali pejsci na vodítku, kteří nás věrně doprovázeli cestou (a hřáli a sušili si pak kožíšky u kamen 🙂 Tam jsme ještě udělali vosková stínítka z odřezů voskovek po strouhání. A čtvrtek byl slavnostní, svatomartinský. Martin sice nedovezl sníh, ale zase mlhu a taky Jirku, který na nás čekal u kopečků s příběhem i úkoly… a hlavně s místečkem pro oheň, s jehož rozděláním mu děti ochotně pomohly.. To se to pak za zvuku praskání ohně poslouchalo a myšlenky létaly daleko s Martinem z příběhu, který se chtěl dostat do nebe. A na konci dne jsme si upekli i výborné svatomartinské kynuté rohlíčky, mňam! A taky vyrobili Martinova koníka z papíru, ihahaa! 🙂
V dalším, poněkud zkráceném týdnu naše kroky vedly zase k dubu, kam se odvážili vyšplhat někteří teprve poprvé. Každý ty chvilky prožívá jinak, někdo se houpe na větvích, jiný houževnatě postupuje po větvi až na vrcholovou vyhlídku, někdo si prostě lehne do listí a kouká do korun stromů. To je na lese nejkrásnější, pro každého má připraveno zrovna to, co nejvíce potřebuje a co mu bude ladit s duší i tělem 🙂 Ve čtvrtek se u dubu též lozilo a taky se nahrabala pořádná kupa listí jako doskočiště z vyhlídky, to se to létá vzduchem! A v teple jsme si vytvořili lesní kamarády na doma – klacíkové skřítky (kluky i holky, dokonce i jeden princ se nám vyklubal).
Listopad se nám chýlil ke konci, když nás konečně navštívil mráz. Proč konečně? Protože naše tankodromová cesta se najednou mrazem mění v tajuplnou tvrdou hmotu, která křupe, nabízí bezpočet přimrzlých kaluží s ledy třeba ve tvaru srdce. Uniklý balík sena v lese taky stojí za to, je to pohodlné sedátko, nevšední šplhátko. A na dub se zase dostalo o jedno dítko víc, než minule, Robinek byl na sebe právem hrdý a labužnicky si pak hověl ve větvích 🙂 V úterý s Adamem a Tinkou se hodně budovalo, domečky u louky značně povyrostly, šplhalo se po menším dubu, který pro děti slouží jako ideální přírodní hrazda. A běhání v mlze po louce má rozhodně svoje kouzlo 🙂 Ve čtvrtek nás navštívila Blanka ze Sýkorky. A protože to bylo naše poslední předadventní setkání, tak to chtělo připravit si adventní věnec na svíčky. Sbíraly se tedy větve i přírodniny na věnec, který jsme smotaly spolu s asistentkou Anežkou při zastávce u kutací hromady. Před cestou přes silnici jsme se ještě ale zastavili u hromady klád, se kterými zrovna operoval traktor s drapákem, no vypadalo to, jako kdyby si pohazoval s nějakými párátky a Jonášek nadšeně prohlásil: “Konečně zážitek, který můžu namalovat!!” 😀 Naše cesta vedla pak “srnčí stezkou” ke studánce s výbornou vodou, kterou si děti nabraly s sebou do termosek. Vyslechly si pak ještě příběh o drakovi, který tomuto prameni dodává na síle a jejímu konzumentovi pak na odvaze. V teple jsme pak s děvčaty dozdobily věnec a všichni si pak namalovali zážitky do sešitu. U všech obrázků (děvčata se taky nedala zahanbit) tak hrál hlavní roli bagr s kládami v drapáku 😀
A když už byl prosinec za dveřmi, překvapil nás sníh!!! Napřed nám dalo práci zasněžená místečka vůbec najít, ale jak jsme stoupali výš a výš, sněhu přibývalo, až nad Zikmundovem u bývalých domečků jsme našli skoro souvislou pokrývku. Tedy naši cestu provázely koulovačky, minisněhuláčci, putovní kouličky i srdíčka.
