Ten den byl něčím výjimečný, no zkrátka slavnostní.
Ne náhodou se odehrál v čase Adventním.
Očekávání bylo ve vzduchu všude okolo.
Začalo to už rozdáváním dárečků před obědem, kdy si každý vylosoval dárek od nějakého spolužáka. Zlaté pravidlo: každý přinesl – každý si odnesl.
Po sladkém obědě vzal Jirka druháčky a třeťáky na odpolední vyučování do lesa na místo, kde už bylo připraveno malé ohniště. Každý přidal pár větviček a po krátkém příběhu se Ondra ujal zažehnutí. Pak už ostatní přidávali mokré jehličí… to, aby to ještě více kouřilo…
Zvláštní, ovšem tyto děti právě kouř potřebovaly. Přinesly si s sebou totiž jejich pentatonické flétničky, které je už od první třídy provázejí. Mají je přímo od výrobce Marka Gondy a mají je velice rády. Teď se s nimi přišly „rozloučit“, poděkovat jim, umýt je, kouřem očistit. A to už na ně hrát nebudou? Ale budou, to určitě ano… každopádně, dnes byl ten den, kdy děti „přivítaly“ své nové „zobcovky“. Někteří dřevěné, někteří plastové, různobarevné… Jsou delší, mají více dírek (jednu dokonce zespodu) a prý se na ně dá zahrát ještě více písniček… a některé děti si je prý i pojmenují a něčím hezky ozdobí.
DOPISOVÁNÍ
Dalším naplněným očekáváním bylo ten den (pořád ještě u ohně) otevření velké obálky. A z velké obálky vytáhli jsme dalších 10 obálek malých. A v každé malé obálce…
… dopis psaný slovensky, hej.
Sýkorka totiž započala „zahraniční“ dopisování se slovenskou lesní školou v Borince u Stupavy. Deset našich Sýkorčat poslalo před časem (také v jedné velké obálce) deset psaníček, právě deseti leso-školákům ze školy Živozem.
Každý věděl, komu píše: Dorotka Natálke, Ella Olimu, Bětuška Cesarovi, Jonáš Tomimu, Jamínek Matúšovi, Nea Ivkovi, Kája Jurkovi, Verunka Lu´dkovi, Marta Julke a Ben Momovi.
Poslali jsme a teď i dostali společnou fotku všech „pisatelov“, takže se děti už vlastně i „viděly“.
Joj, to bylo radostí s čítáním v slovenčině…
Úvodné hromadné odosielanie tímto skončilo, teď už to bude na každém, jak často a kolik si toho s novým kamarátom budou vymieňať. Tak hodně šťastie a třeba někdy opravdu na-u-viděnou, není to k nám a k vám zase tak ďaleko…