Červen na Předškole

V červnu se nám vše vrátilo do normálu (tedy vše, co jen šlo 🙂 ), zase jsme začali jezdit z Cigánova na Velíkovou, dětem už místní les velice chyběl a my měli radost, že zase můžeme navštěvovat svoje oblíbená místa.

2. června – úterní setkání

Jupíí, Velíková a její les! U závory jsme si dlouho hráli, na skákacím pařezu polozili a zaskákali, na oblíbené slunné mýtince posvačili a dlouho si místo užívali a vyhřívali se. S děvčaty jsme si nazdobily pomocí pestrobarevných bavlnek klacíky, kluci budovali svůj domeček/loď a my s Tinkou se radovaly, že jsme zase na svých oblíbených svačinkových pařezech :). Rozkvetlou loukou jsme doputovali ke kalužím plným bláta, tam si blátivci porýpkali v blátivých kalužích a budovali rozličné kanály. No a pak už byl čas oběda, tak jsme si opět vynesli stoly a užili si u jídla hřejivého sluníčka. Když tu jsme uslyšeli od keře zvláštní skřeky… a ty se blížily a blížily, až si děti všimly malé sojky, která se kolem nás potulovala. Nijak plachá nebyla, naopak chtěla asi obědvat s námi, její rodiče v nedohlednu a v nedoslechu. Dětem jí bylo líto, a tak se po jídle vydaly ulovit jí něco k snědku. Klacíky jí napřed přišouply slimáka, no klovla, ale asi to nebylo to pravé. Tak děvčata hledala dál, až vítězoslavně přiběhla se žížalou a tu už si naše sojčátko s gustem sluplo. Sojka s námi zůstala celé odpoledne a pak už jsme museli na autobus a nezbylo, než doufat, že se rodiče po našem odchodu zase vrátí. A asi to tak bylo, možná i létat se mezitím naučila, protože ve čtvrtek jsme ji tam už nenašli 🙂

4. června – čtvrtek

Ve čtvrtek jsme se sešli ve velmi komorní sestavě. Většina dětí totiž zažívala svůj první společný den se školáky, protože s těmi se loučit nebudeme, celých 8 dětí z Předškoly bude pokračovat dále ve vzdělávání v přírodě , tentokrát už jako školáci v Lesní škole Sýkorce. Byla s námi Renča, naše oblíbená družinářka, protože Aleš, jakožto budoucí učitel v Sýkorce, byl s nimi. Ale i tak to byl prima den, přibrali jsme navíc Mikuláška, brášku od Metyho, který bude chodit v roce příštím a hned nás bylo víc 🙂 Stavěli jsme domečky pro skřítky u jesliček, slunili jsme se zase u svačinky na mýtince, vyzkoušeli si sestavit potravinové řetězce a zahráli si zvířátkové pexeso. Větší zastávka byla za cestou na Rablinu, tam se totiž budovalo mnohé, třebas i hmyzí domečky, hotely a paláce 🙂 Zkratkou kolem několika posedů jsme pak došli na Zikmundov, kde už naše sojka nebyla. Zato v bazénku bylo jiné překvapení, krásný skokan hnědý 🙂

9. června – úterý

Ráno jsme si udělali společný kruh se školáky, měli ten den totiž pedagogickou posilu, paní učitelku Blanku, která bude se všemi našimi lesoškoláky od příštího roku. U svačinky na mýtince jsme si zkusili opět naše smysly a hledali poslepu “svoje” stromy, též přišla chvíle i na trochu gymnastiky na stromech 🙂 Na louce pro nás měla Tinka připravenou barenou zábavu – hledali jsme barvy rostlinek, květin a přírodnin, které by odpovídaly připraveným barevným “chlívečkům” z plata vajec – krásně se povedlo všechny odstíny najít, příroda je tak pestrá! Pletly jsme věnečky a za cestou na Rablinu pokračovali v hmyzích stavbách. Zkoušeli, jaký počet dětí a dospělých obejme které stromy a po obědě pokračovali v potravinových řetězcích, protože jen málo z nás bylo při posledním sestavování přítomno.

11. června – čtvrtek

V tento den nás bylo mnoho, přibrali jsme totiž do našich řad 2 maminky s dvěma budoucíma předškolákama – Robinkem a Liduškou. s Alešem jsme měli výbavu – lupy, a tak se zkoumalo kdeco… Po svačince nás tentokrát čekala ještě docela dlouhá tůra – chtěli jsme se totiž podívat ke studánce, kam nás letos naše kroky ještě nezavedly – k Sirkové studánce. Tuto rádi čistíme při Studánkové slavnosti, ale letos nám to koronapauza nedovolila. Tak alespoň při posledním měsíci jsme se tam museli podívat a toto krásné místo všem ukázat. Voda byla lahodná, čolci se v ní spokojeně proháněli a my si nabrali vody do zásob. Po cestě jsme pak ještě našli divoce rostoucí meduňku, takže jsme ji do lahviček přiložili a ještě více již tak moc dobrou vodu vylepšili 🙂 Již od zastávky na Cigánově jsme pak měli u sebe Cestovní kamínek, tak mu děti vybraly nový domov – pod Křížkem. A skupina vedená Alešem ještě proklesťovala les a hledali společně houby, bylo po deštích, vlhko a teplo, ideální to čas pro houbaře malé i velké.

V dalším týdnu probíhaly naše “mokré” výlety, vše podrobně je zaznamenáno ZDE

23. června – úterý

A máme tu poslední týden, s Barunkou a Bětuškou dokonce naše poslední setkání vůbec. Ráno jsme procházeli kolem školkové zahrady, kde jsme uviděli Frantu (tatínka od školačky Martičky a školkařky Haničky), jak tu krásnou louku seče. A ručně, kosou! No to jsme si museli prohlídnout, dokonce jsme přidali i ruku k dílu při přehrabování a překládání již posečeného. A též z čerstvě posečeného sbírali vzácné bylinky. To ráno bylo totiž docela magické, byl den před Svatým Jánem a to se přece dějí kouzelné věci. Na noc jsme čekat nemohli, ale i tak jsme sbírali, někteří sedmero, jiná devatero divého svatojánského kvítí. K tomu nám dobře posloužily předpřipravené stahovací pytlíky k zavěšení na krk. Po celou cestu jsme bylinky přidávali, zkoumali je pod mikroskopem a někteří ještě dosbírávali i před příjezdem autobusu 🙂 Snad jste si je milé děti daly pod polštář, jak jsme si povídali, a zdály se Vám pěkné svatojánské sny (třeba o budoucnosti 🙂

A jak jsme celý náš školní rok zakončili? To si ještě necháme na poslední bonusový článek, na který se můžete těšit v srpnu, protože to byl den velmi naplněný, se spoustou dětí i dospěláků, také s mapou a kopou zábavy 😀

Přidejte váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *