Padá listí zlaté, rudé, je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá? Potom bude padat sníh, co ho bude ve větvích. Co ho bude všude, všude, jen to slunce bude rudé. František Hrubín
Podzim patří v lese k těm nejkrásnějším obdobím, a ten letošní tedy stojí za to!! Ty barvy, ty teplé odstíny přírody ozářené sluncem, při každé svačince se topíme ve slunečních paprscích a vyhříváme se jak ještěrky na pařezech, prostě babí léto jak ze žurnálu! 🙂
Hned na začátku října jsme si uvařili kotlíkovou polívku a upekli vlastní chleba. Děti krájely, hnětly, pomáhaly s ohněm, prostě výborní asistenti u každé potřebné práce.
Podzim přál i vyznavačům jachtingu, louže se proměnila dětem pod rukama v přístaviště, z něhož startovaly lodičky z kůry. Která lodička vydrží bouři na moři a nepotopí se?
Jak využít kaštany, které lemují cestu k jurtě? Krom toho, že děti nosily domů čepice plné těchto báječných plodů, vyrobili jsme si i kaštánkové pavoučky. A pestrost podzimní přírody jsme si též přenesli do jurty, z listů jsme tvořili pohádkové postavy, draky, krásné průsvitné dekorace do oken, růžičky, zkoušeli jsme kladívky vytlouci barvivo i listy a podzimními květy malovat. Malé prstíčky skládaly, lepily, tloukly, propichovaly listy, prostě jemná motorika byla procvičena na těch nejpřirozenějších materiálech, jaké nám příroda mohla poskytnout.
A aby toho nebylo málo, tak ještě po cestě k jurtě jsme se stali králi a královnami podzimu s pestrobarevnými listovými korunami.
Na svačinkové mýtince vznikla podzimní mandala z přírodnin, stavělo se z kamenů, místo rozcvičky lozilo po stromech, zkoumaly jsme breberky pod mikroskopem i pod lupou, obhlédli výhled ze žebříku na posed a i si užili tajemný les tonoucí v mlze.
Děkujeme za tento nádherný a teplý podzim, naše smysly se tetelili pod tou čarovnou krásou, kterou umí vytvořit takhle dokonale jen sama příroda! 🙂
