Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad. Zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora.
Listy, lístečky, všude kam se podíváš, všude kam vkročíš. Zlatá záplava zalila naše lesy a my se brodili, skákali, klouzali a blbli v hromadách listí.
Jak nejlépe zaznamenat, jaké lesy s dětmi potkáváme? Klacíky, na které si můžeme napichovat po celou cestu všechny barvy a tvary listů, které potkáme, nám můžou být výbornými nápovědami. A v teple jurty jsme si pohrály s česanou ovčí vlnou a vznikli nám pestrobarevní a hebcí hadíci a kuličky.
V listopadu jsme si i uvařili, menu bylo bezlepkové, na ohni se nám vařila polévka z červené čočky a pohanky a v jurtě děti nakrájely zeleninu, tofu, strouhala se cuketa, krájela cibule, aby nám vzniklo rizoto. Nechyběla ani tolik oblíbená kukuřice.
Druhý listopadový čtvrtek patřil svatému Martinovi. Na krásný datum 11. 11. nám vyšla první společná celodenní slavnost se školáky a pedagogy ze Sýkorky. Den byl celý věnovaný hlavním svatomartinským ctnostem – laskavosti, pomoci a hrdinství. Potkávali jsme různé postavy, které vyprávěly své příběhy přibližující jednotlivé ctnosti. Afgánské ženě jsme pomohli na sbírku díky svým veršům, vyzkoušeli jsme si i dostat zraněného kamaráda do bezpečí. Celý den jsme hráli hru, stali jsme se sobě navzájem anděly, kteří pomáhají nezištně komukoliv v nouzi. V teple chaty jsme pak prováděli voňavou alchymii a ze získaných bylinek za splněné úkoly jsme míchali kouzelný svatomartinský čaj, do kterého jsme přimíchali mimo jiné lásku, laskavost, důvěru, důvěru a další krásné ctnosti. Pak už se chystala hostina, krájelo ovoce na punč, dýně na polívku, mazaly jednohubky a už jsme se těšili na rodiče, se kterými pak slavnost pokračovala do noci. Kdo zůstal, mohl si vyrobit lampičku, shlédnout dětské představení o Martinovi, opéct si špekáčky a na závěr v lese na cestě po světýlkách se setkat s tím nejdůležitějším člověkem na světě.
Od září jsme společně s dětmi sbírali duběnky, které jsme po cestě potkali a v listopadu konečně jejich počet byl dostatečný, abychom si zkusili společně udělat duběnkový inkoust.
Duběnky (cca 20) jsme rozmixovali v mixéru s cca 300 ml. Přidali jsme osmirokovanou rez a přidali lžičku kyseliny citronové. Vzniklou směs jsme dali vařit (cca 1 hodinu). Při vaření jsme ještě trochu vody přidávali. Vznikla poměrně hustá směs, ze které jsme vymačkali tekutinu a TRADÁ – inkoust byl hotov. Pak už stačilo jen namočit špejle či štětce a malovat či psát dle libosti.
S dětmi jsme se chystali i na plánovaný předvánoční jarmark. Ze zbytků svíček a vosků jsme vyráběli krásné svíčky. Přidali jsme i trochu sušené levandule. Bohužel díky zhoršené epidemiologické situaci k jarmaku nakonec nemohlo dojít, tak jsme si svíčky vzali domů a snad jimi udělali maminkám radost.
Listopad nám také přinesl první mrazíky a první zamrzlé kaluže, které bylo nutné patřičně prozkoumat 😀
