Letos jsme se všichni na to jaro vážně načekali, nejen my s dětmi, ale celá příroda netrpělivě očekávala teplejší rána a celé dny. Vždyť ještě před pár týdny bylo povinným vybavením do lesa čepice, někdy i rukavice, teplé boty a vyteplené bláťáky. Ale kdo si počká, ten se dočká. Zrovna na plánovaný výlet na Kozí farmu Lukov paní Jiřiny Julinové nám totiž počasí vyšlo přímo na jedničku. Ráno jsme ještě při ranním kruhu dětem položily otázku, zda někdy ochutnaly nějaký výrobek z kozího mlíka? Překvapilo nás, že hodně dětí ano a dokonce, že jim to chutnalo. Jak mléko, tak kefír, sýr, jogurt a někteří i zmrzlinu 🙂
Děti měly možnost pak na farmě poznat zblízka život koziček, projít se po pastvě, prohlédnout si kůzlátka a pomazlit se s těmi nejpřítulnějšími kozami. Ty byly před léty paní Jiřinou vypiplány “na flašce” z různých důvodů a všechny tyto pozoruhodné příběhy z praxe jsme si s dětmi měli možnost vyslechnout přímo od chovatelky.
Nahlédli jsme i do zázemí koziček – do chlívku. Tam jsme krom spousty bobků uviděli i kozu s nejmladšími kůzlátky, které ještě na pastvu nechodí a také dva plemenné kozly. A dozvěděli jsem se třeba jednu zajímavost, schválně, kdo ví, že kozy mají jen spodní část chrupu? My s Tinkou třeba ne a teď jsme to u kůzlátek viděly na vlastní oči 🙂 Prohlédli jsme si i seník, vyzkoumali, kudy se nahazuje seno a na vlastní “ruce” zjistili, které seno chutná kozám nejvíce.
Po prohlídce následovala ještě ochutnávka kozího mléka a sýra, čerstvého, před dvěma dny dělaného. Na farmě je totiž stále spoustu kůzlátek, i ta se letos rodila později, než obvykle a paní Jiřina se o ně stará velmi přepečlivě, tedy většinu mléka nechává mláďátkům a tak sýry dělá jen občas, ani farmářské trhy se svými výrobky letos ještě nenavštívila.
Po ochutnávce jsme ještě měli možnost prohlédnout si a pomazlit se se čtyřmi malými koťátky, schválně, který zážitek našim dětem utkvěl v hlavičkách víc, kozy, nebo koťátka? No hádáte správně, že tyto roztomilé modrooké kuličky vyhrály na plné čáře, ale i na kůzlátka si většina dětí při malování do sešitu a při závěrečném kruhu vzpomněla, hlavně na Pepinu, nejmazlivější kozu ze stáda 🙂
No a protože ten den nás čekalo ještě vaření, pospíchali jsme pak už do jurty, kde děti společně (s organizační asistencí dospělého) nachystaly a pokrájely všechny potřebné suroviny, od cibule, přes česnek, brambory, mrkev i nastrouhanou cuketu, musím tu vyslovit velkou pochvalu, každý se do přípravy zapojil a někdo udělal i práce za 3! Tinka mezitím připravila oheň, děti pomáhaly s přikládáním a mezitím se střídavě všichni chladili ve stínu i v jurtě, protože sluníčko hřálo, jako by chtělo tuto polívku snad samo uvařit. Jakmile se voda s cibulí, mrkví, brambory a cuketou začala vařit, přidali jsme ještě čočku a pohanku a nakonec krom majoránky i čerstvé bylinky, které jsme natrhali po cestě. Hlavně tedy bršlici a jitrocelovou nať.
A pak už jen čekání a nekonečné odpovídání na otázky, kdy už to bude hotové… ale dočkali jsme se a s chlebem nám polévka brzy mizela v natěšených bříškách, nejedno dítě i dospělí si tak dlouho přidávali, dokud byl chleba k polévce 🙂
A těšíme se na naše další červnové výlety po zajímavých místech našeho krásného kraje a na další společné vaření!!