Začátek prosince, to už býváme na to, že je sníh docela zvyklí, což? Ale letos zima nějak ne a ne přijít… A pak se v první prosincové úterý setkáme sýkorčátka i Předškoláci na společné naladění na přicházející advent a ono … sněží!! Tolik radosti, když se ta bílá krása sype z nebe, děti hned napadlo a spojili si s poslední slavností: to ten Martin nám sníh konečně nadělil 🙂 A už se chytalo – kdo má vločku na nose? Kdo na tváři? Komu sníh víc zakryl vlasy trčící zpod čepice? A kdo ji chytí do pusy!
Cesta nás pomalu provedla lehce poprášeným lesem až k místu, kde jsme společnými silami vyrobili hnízdečko – lesní gauč – místo to k pohodlnému a tepelně komfortnímu posezení u svačinky. Pak se ujal slova a hlavně činu Jirka – postavil před děti tajemně vyhlížející krabičku, plnou dalších rozličných krabiček a vytáhl z ní několik kouzelných předmětů – lastutu, křesadlo, pazourky , troud a nahořelou (ale nezhořelou) látku. Pár jisker na látku, přidat troud a jen jemně foukat… všichni jsme si zkusili ten hořící ohýnek už představit, abychom mu trošku pomohli a ono to vážně zafungovalo – ucítili jsme příjemně voňavý kouř z troudu, jemné klacíky a už tu byl malý ohýnek. Tak rychle podat lucernu se svíčkou a můžeme vyrazit se svým ČISTÝM plamenem k Zikmundovu.
Tam na nás čekalo překvapení – někdo (snad tajemný obr?) navezl k chatě 2 haldy sněhu, takže někteří dováděli a budovali se sněhem, jiní se ujali nošení chvojí a stavění spirálky. Jirka ještě místo vyzdobil barevnými šátky a brzy bylo hotovo.
Teď ještě příprava svíčky na odpoledne – s dětmi jsme se zašli ohřát do vytopené chaty, kde si všichni připravili a ozdobili svou svíčku do spirálky.
Po obědě se šlo zase ven, kde už na nás čekalo překvapení – kde se vzal, tu se vzal – anděl. Postavil se doprostřed spirálky, kam se přestěhoval i náš ČISTÝ OHEŇ, a dítko po dítku pak milým pohledem povzbuzoval při jejich cestě spirálou. Tam si každý zapálil tu SVOU svíčku, kterou poté položil do spirálky při cestě zpět, za doprovodu příjemných, uchu lahodících, melodií z reprobedny. A to už se k nám postupně přidávali i rodiče a tak se v nezvyklém tichu všichni soustředili na to krásné, co se před námi dálo.
