Při panelové diskuzi na setkání Zlínských alternativních škol v únoru tohoto roku, jsem odpovídal na zajímavou otázku. Ta zněla, v čem spatřuji největší výhodu, že moje děti docházejí do Lesní Předškoly Sýkorka? Trochu s nadsázkou jsem odpověděl, že největší benefit je, že dítě přijde po celém dnu v lese domů unavené tak, že si po chvíli lehne. A usne. Někteří účastníci setkání se usmáli, jiní se příjemně zasnili.
Vzhledem k tomu, že mám více dětí, zúčastnil jsem se mnoha dnů výuky v lese – ať už ve formě dnů otevřených dveří, zkušebních dnů, dnů dětí s otci, setkání bývalých žáků, (dětí, ne otců), atd.. A při všech mých návštěvách panovala v lese stejná atmosféra. Viděl jsem vždy usměvavé, pobíhající děti, které si užívaly pohodové prostředí přírody. Děti, které se vracely po několika letech do „svého“ lesa s nadšením objevovaly oblíbená místa. Strom, na který poprvé vylezly a pak z něho poprvé spadly. Schovávačky, kde je nenašly ani učitelky. Místa na svačinu, kde se automaticky usadily a začaly žvýkat rohlík.
Les má svoje kouzlo. V době, kde vidíte průmyslovou činnost člověka doslova na každém kroku, je to tak trochu jiný svět. Pokud nejsou zrovna přemnožení divočáci, nemusíte mít strach děti v lese vypustit a nechat je objevovat život. Pamatuji si, že při prvním zkušebním dni v lese, který jsem trávil s prckem, pršelo. Ale jako opravdu hodně. Učitelka byla hrozně spokojená, usmívala se od ucha k uchu. Je prý ráda, že je špatné počasí, alespoň si to rodiče mohou vyzkoušet a lépe pak svoje děti do lesa obléknou. Protože prý neexistuje špatné počasí, pouze nevhodně zvolené oblečení. Já si teda myslím, že existuje špatné počasí. A v lese jsem už za deště byl, takže bych přivítal max. trochu silnější vítr. Nebo když už, tak menší deštík. Ale usmíval jsem se také.
Kolektiv dětí v lese má úplně jinou dynamiku, než stejný kolektiv zavřený v místnosti. Děti jsou neustále v pohybu, řeší společně problémy, které v přírodě nastávají. Zároveň se musí starat o svoje věci a myslet na to, že je ideální vrátit se domů v tom, v čem jsem odešel. Je pravda, že někdy nastanou situace, které člověk zpětně hodnotí s úsměvem, ale ve chvíli, kdy nastanou jen nevěřícně kroutí hlavou. Typicky to bylo v případě, kdy se vrátil náš prcek domů bez bot.
Pokud trávíte každý den v lese, získáváte přirozené návyky, jak se v lese pohybovat. Menší děti se stávají fyzicky zdatnější, zlepšuje se jim jemná motorika. Je to vidět třeba při práci s dětskými nožíky, opracovávání kůry, nebo sbírání a práci se dřevem. Děti se také více všímají odpadků v lese a snaží se les čistit. Zvyknou si také nevyhazovat v lese papírky a igelity, vidíte je, jak si do krabiček vše hezky vracejí. Samozřejmě včetně ohryzků a zbytků jídla, což oceníte hlavně při každodenním čištění baťohu.
Příprava dětí na celoživotní vzdělávání, ať už bude probíhat v klasické vzdělávací instituci, nebo v alternativní (třeba naše Lesní škola Sýkorka) by mělo probíhat v přírodě. Dítě si tak vybuduje k přírodě vztah, který může zbytek svého života rozvíjet. Lesní Předškola Sýkorka toto dětem umožňuje a jsem rád, že se tohoto přirozeného způsobu učení mohou zúčastnit.