V lednu jsme si užili zimního počasí (rozuměj led a padání sněhu) i tak trochu podzimně-jarního počasí, tedy bláta a deště. Ale nám je naštěstí v lese vždycky fajn, děti si totiž najdou zábavu, i kdyby snad trakaře padaly 🙂 Tvořili jsme krmné “koule” pro ptáčky, hráli si na lesní zvířátka, malovali děti v životní velikosti, cákali se v kalužích při oblevě, bruslili a kutali krystaly v mrazu a i jsme si byli zašplhat na Vertikonu.
7. 1. Ptačí den
Nový rok nás s Tinkou a dětmi přivítal pořádnou zimou a sem tam i navátým sněhem. Po cestě Jamínek objevil hnízdečko a hned jsme si s pomocí Ptačího průvodce omrkli, jakému ptáčkovi vlastně patřilo (a vypadalo to na drozdí hnízdo – zevnitř vymazané hlínou, vyrobené z klacíků a mechu). Bylo jiskrné ráno a tak se blblo na sněhu, na ledových kalužích i s jinovatkou… Dokonce z toho poprašku děvčátka postavila malého cestovního sněhuláčka. A kaluž u cesty na Rablinu je oblíbená v každém počasí – v tomto mrazivém dnu se třeba proměnila na špičkové kluziště i na místo k dolování vzácných krystalů (ledu 🙂 ). Na Zikmundov jsme to pak vzali zkratkou – tedy lesem podél cesty a tak jsme náš výlet zakončili u potoka, který už částečně zamrzal a tak vzniklo množství polozmrzlých lagun a ledopádků. A to se to pak oceňuje teplo v chatě, když se po celodopoledním objevování dorazí k vyhřátým kamnům 🙂
9. 1. Malujeme se na papír v životní velikosti
A zase to bláto… J někdo se raduje (děti), jiní málem pláčou (maminky, řidiči autobusu). Ale ve čtvrtek, když jsme se setkali i s Renčou, se nám počasí nakonec docela vydařilo, mrholit přestalo ještě ráno a sem tam byli i ostrůvky sněhu a ledu. Dalšímu cestovnímu sněhuláčku byl vdechnut život, kluci se zase realizovali při kopání drahokamů v odvodňovacím žlábku a mlha, která po dešti přišla, dočarovala lesu tajemnou atmosféru. Po bloudění ve stromečkovém bludišti ještě děti kutaly, někteří balancovali na kládách, jiní zase stavěli překrásné mechové domečky pro skřítky. A protože o ptáčcích jsme si povídali celý tento týden, tak jsme pro ně pak v teple Zikmundova udělali ze želatiny a semínek parádní závěsná krmítka. Před odchodem ještě Renča zahlédla, že máme dlouhou roli papíru a tak jsme ještě losovali a obkreslovali vítěze voskovkami a tak nám začala tradice malování dětí v životních velikostech, při kterém se všichni pořádně výtvarně vyřádili.
14. 1. Poznávání zvířecích přátel
Při ranním uvítacím kruhu jsme si krom jména řekli i oblíbené barvy a představte si, žádná holka neřekla barvu růžovou! (věříte jim to? J ) Po svačince jsme se zahřáli při hře na Zamrzlíka a na kopečkách si děti zkusily najít „bratra stejné krve“, tedy podle pohybu, zvuků, způsobu žraní se zkoušely najít dvojičky stejných zvířat, která žijí v našich lesích. Když jsme se úspěšně několikrát našli, tak si ještě děti vyzkoušely uhodnout kvízové otázky, kdy podle popisu a informacích o stravě, způsobu života a potravy hádaly jednotlivá zvířata. Pak jsme se za cestou rozdělili, část šla s Tinkou napřed zatopit a s ostatními jsme se vydali srnčí stezkou ke studánce v Pekelci. odpoledne pak bylo ve znamení tepla a zakreslování zážitků z lesa.
16. 1. I letos je někdy v zimě zima 🙂
S Alešem jsme se poprvé setkali v novém roce druhou čtvrteční Předškolu. Ten den bylo snad něco ve vzduchu, několik dětí si střídavě prožívalo těžší chvilky, zapříčiněné hlavně sychravým studeným počasím, ale s trochou péče a pozornosti se vše rychle vyřešilo a náš potulný lazaret skončil naštěstí tak rychle, jako začal. Protože když jsou tak báječné ledové kaluže a máme tolik možností her na zahřátí, tak je venku dobře všem, dětem i průvodcům. Naše ledové kluziště u cesty na Rablinu bylo dějištěm hokeje, ledového kutání i krasobruslařských kreací. Po cestě jsme si taky vyzkoušeli, jak se dorozumívali australští domorodci – pomocí točení čaringy, které si děti mohly vyzkoušet a jejíž vrčivý zvuk se nesl na dálku. A na Zikmundově jsme ještě po obědě namalovali dalšího papírového předškoláka.
21.1. Vzhůru ke studánce
Naše cesty vedou často za závoru a děti tu rády začínají naše společná setkání, je za ní totiž skvělý rigólek, kde kluci kutají pro ně vzácné kameny, jiní hledají krakrový meč a ostatní se zdokonalují ve šplhání po stromech. Z víkendu nám zbyla i trocha sněhu, který sváděl ke koulovačkám i k malování klacíkem do sněhu. Na kopečkách kluci prohrabávali závodní dráhy pro autíčka a my si pak společně zahráli na jestřába hlídajícího svoji kořist a děti na zvířátka, která se k té kořisti snaží nepozorovaně dostat. Společně jsme se pak vydali ke studánce. Část šla napřed zatopit s Tinkou a my ostatní jsme si ještě udělali výlet k domečkům a ke kalužím, které byly zamrzlé jen malinko a Míšovi se v jedné z nich podařil najít překrásný led ve tvaru hvězdy. A taky jsme letos poprvé objevili sněžnice matné, alias sněžné blechy, které se rády v hojném množství objevují na tajícím sněhu. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sn%C4%9B%C5%BEnice_matn%C3%A1)
23. 1. Vertikon
Se školáky jsme se tento měsíc vydali společně zalozit si na lezeckou stěnu ve Vertikonu. Ráno jsme se sešli na Cigánově a pěšky vyrazili podél řeky. Ale příroda se nám ani ve městě nevyhýbá, po celou cestu nás doprovázel překrásný drahokam – ptáček ledňáček, který se na dálku třpytil hned několika barvami. A aby toho nebylo málo, doprovázela nás i volavka, která se v plné kráse ukázala i v letu a předvedla nám i jak přistává na vodě. Na stěně jsme si zkusily kde co, jen jukněte tady: http://www.skolasykorka.cz/zazili-jsme/skola/vylet-do-lezeckeho-centra-vertikon/
Po náročných šplhacích aktivitách jsme se posilnili ještě přímo ve Vertikonu výbornou čočkovou polívkou a pak se autobusem vydali na Benešovo nábřeží, kde se konalo odpoledne plné her. Ve velké místnosti jsme si tak vytvořili opičí dráhu, která děti neskutečně dlouho bavila a vlastně až po přesunu do menší tělocvičny jsme se začali věnovat dalším aktivitám, jako skoku do dálky, hraní sedací honičky, balancování s míči a spoustou dalších aktivit, které si děti sami z nepřeberného množství nástrojů vybíraly. Den to byl pro děti jistě náročný, mnoho odpočinku si neužili, ale zato byl naplněn novými zážitky až po okraj 🙂
28. 1. Vaříme si!
V tento den jsme se domluvili, že si poprvé v novém roce uvaříme. Společně jsme tedy vyrazili nejkratší cestou kolem oblíbeného dubu. Ale jak cesta kolem něj může být krátká? Vždyť je tu tolik zajímavých stromů ke šplhání, ani jejich omrzlost dětem nevadí, jen vyžaduje pečlivější dohled osoby dospělé 🙂 Krom šplhání a houpání na dubu nás totiž velmi zaujala neobvykle rostoucí bříza, po které se také báječně lozí. Přes přimrzlý potok jsme pak už měli jen kousek cesty k Zikmundovu, kde na nás čekalo příjemné teplo a my se hned dali do krájení a chystání oběda. Uvařili jsme si bramborovou polévku s quinoou a rizoto s uzeným tofu, zeleninou a červenou pšenicí. Odpoledne jsme si ještě v klídku přečetli pohádku a odpoledne jsme příjemně vyhřátí vyrazili na autobus.
30. 1. Kutáme z ledu
Ráno jsme s Alešem šli pod jurtou lesíkem a pak přes louku k ulici Na Sýkorce, která se nám stala nejlepším pracovním sešitem 🙂 Ryli jsme do sněhu, cvičili písmenka, tvary i jen tak pro zábavu malovali, co nás napadlo. Po cestě ke kopečkům jsme sníh využili k další oblíbené kratochvíli, stopování! Jak zvířat, tak sami sebe navzájem 🙂 U cesty na Rablinu se zase hodně kutalo a děti pracovaly s dlátkem (rozuměj klacíkem) na ledových sochách z ker našeho kluziště. Po cestě jsme opět pozorovali naše “sněžné blechy”, kterých se ten den vyrojilo opravdu hodně a kde bylo bílo, tam všude hopkaly. Děti ten den velmi toužily po pohádce, tak jsme si ještě po cestě pověděli jednu tradiční o Ptáku Ohniváku a lišce Ryšce. Cesta nám tak rychle ubíhala a skoro jsme si ani nevšimli, že jdeme trochu jinou cestou než obvykle, zadem kolem krmelce, přes pokácené větve, kde se čerstvě těží stromy až ke křížku, kde to děti opět poznaly 🙂
